Proč mám tolik starostí? A proč zrovna teď? A proč je nemají ostatní? A proč já? To jsou otázky, které někdy napadly asi každého z nás. Občas máme pocit, že se na nás problémy a starosti přímo slétly…

Stačí se rozhlédnout

Není to ale tak, že by problémy měl pouze někdo. Problémy a starosti máme všichni…

Je zajímavé postavit se na sídlišti před velký panelák, kde je spousta rozsvícených oken – a právě za každým oknem jsou jiné starosti. Něco se nechá i odposlechnout, něco se dá pochopit. Něco můžeme jenom tušit. Ale jsou tam. Třeba tamhle vlevo nahoře, kluk nenapsal úkol a dostal poznámku. O patro níže se dcera ještě nevrátila z diskotéky. O kousek níže a vpravo se dva hádají. Dalším chybí peníze, někdo jiný naboural auto, tihle se chtějí dát rozvést, někdo byl něvěrný, někomu se stýská, támhle je někdo nemocný, jakou barvou vymalujeme předsíň?, kam dáme ten nábytek? a jakou barvu bude mít naše nové auto?

Některé problémy jsou snadné, až úsměvné a jsou to takové ty dobré (možná každodenní) starosti. Pak ale můžou být problémy vážné, kdy už není lhostejné, jak je vyřešíme. A poslední skupinou jsou starosti, které hraničí s existencí nebo budoucím životem. Tady pak naše rozhodnutí znamená opravdu moc.

Musíme dělat rozhodnutí

A to není vždycky jednoduché. Některá rozhodnutí by člověk radši nedělal,
kort když neví, jak se má rozhodnout. Problém rozhodování je v tom, že i přes všechny rady ostatních se musí člověk rozhodnout sám.

Jediné správné rozhodnutí je to,
pro které se rozhodneme a budeme si za ním stát.

Pokud už se pro něco rozhodneme, tak si za tím musíme stát. Teď i kdykoliv potom. Prostě jsme se tak rozhodli, měli jsme pro to své důvody a nesmíme toho litovat. Proto se musíme vždy rozhodnout tak, abychom se nemuseli nikdy ohlížet zpět a přemýšlet nad rozhodnutím.

To je život

Ale umíte si někdo představit život bez starostí? Vždyť by to bylo trapně jednoduchý. Takže starosti asi k životu patří. Právě starosti dělají život zajímavým, kvůli starostem se scházíme s přáteli a známími, můžeme se podělit a navzájem poradit nebo popíchnout. Taky když jde do tuhého, poznáme přátele a partnery.

Ale nejsme jediní

A to vždycky potěší. Je to blbý, ale je to tak. Nejsme jediní, kdo má starosti. Stačí si zajít na nejbližší sídliště a třeba člověk zjistí, že na tom není zas tak špatně…