V novém…
Jak jsem přestal koukat na zprávy
Každý den můžeme sledovat několik televizních zpravodajství, ale je opravdu o co stát?
Obsah zpráv
Obsahem zpravodajství jsou především katastrofy, politika, zkorumpovanost, všechno zdražuje, všechno špatně, … Celou půlhodinu sledujeme ty špatné zprávy. A zcela nečekaně pak získáváme pocit, že je to všechno hodně špatný, že se vlastně celý svět hrne do záhuby…
Několik zpravodajství za sebou
A aby toho nebylo málo, je možné koukat na více zpráv za sebou. A dělá to spousta llidí, zejména pak starší generace. Shlédnou tedy vesměs ty samé „skvělé“ zprávy vícekrát.
Zvířátka na konec
Na Nově se to alespoň snaží vytáhnout posledním příspěvkem, který bývá především o zvířátkách. Je to asi jediná pozitivní zpráva za celou dobu. A to ještě nejsou každý den.
Vždyť není tak zle
Každý den se stane tolika krásných a příjemných věcí, jenže o těch se nemluví. Stačí se zamyslet na tím: Kolik lidí se zamiluje? Kolika lidem se narodí dítě? Kolik lidí udělalo zkoušku z nejobávanějšího předmětu? A kolik z nás uzavřelo dobrý obchod, nebo se prostě jenom dobře najedlo? Kolik lidí je štastných, protože jsou doma, se svojí rodinou, svými dětmi, přáteli, a je jim krásně? A co všchny ty drobné radosti, které dělají život krásným? Když žena dostane růži od svého milého, když muž dostane svůj oblíbený gulášek? O ničem takovém se prostě nemluví…
Proč nás zajímají špatné zprávy?
A proč nás tedy tak zajímají všechny ty špatné zprávy? Proč na ně denně koukáme a rozčilujeme se nad politikou? Proč sledujeme jednu katastrofu za druhou? A proč nás zajímají statistiky úmrtí na silnicích?
Zprávy v novém
Na Nově poběží od neděle zprávy z nového studia. No skvělé:) Samozřejmě se tedy podívám, abych byl v obraze a věděl, o co jde. Ale to, že změní technologii a studio, že bude nejmodernější, neznamená, že budou dávat pěkný zprávy, na který by stálo za to se dívat…
televize? Já jsem u sebe zhruba před rokem začal pozorovat radipdní pokles zájmu o to poslední, co mě v televizi ještě zajímalo – zprávy. Přišel jsem totiž na to, že když si denně pročítám svoje RSS, tak se prakticky dozvím vše důležité, co potřebuji. Ve TV zprávách vám sice k tomu naservírují ještě obrázky, ale většinou toho ani nestačí říct tolik, kolik si toho můžeze přečíst na internetu. A nemusím se přitom dívat na to, jak Franta z Horní Dolní zlomil ruku Pepovi ze Zašitý Lhoty a že se někde narodily tříbarevný štěňátka, což mě opravdu ale opravdu vůbec nazajímá. Na Nově se například vůbec nedovíte, co se děje ve světě. To shrnou zhruba v 1 až 2 minutové rychlosměsi. Jejich problém je ten, že tyto zprávy pouze kupují od zpravodajských agentur. Nemají na to, aby měli všude vlastní zpravodaje. To ČT je má alepoň ve všech okolních státech a ve většině těch větších Evropských. Takže o nějaké občanské válce na středním východě se vůbec nedozvíte (přitom to může mít dopad např. na ceny ropy), ale hlavně že babičce z Domažlic přestala dojit kráva.
Možná je trochu zle. Na zprávy koukám vzácně, ale jednou za čas si je rád pustím, protože někdy se vleče závažná událost a zachytím jí teprve tehdy, když ve zprávách popisují její další vývoj (např. shození WTC jsem zaznamenal až po třech dnech).
Jinak článeček trochu koliduje s Tvým článkem „Jak jsou za každým oknem jiné starosti“. Vlastně spíš mu doplňuje opačný pohled.
Občas myslím na to, že když je mi někdy hrozně moc hezky a na jazyk se mi derou slova jako „život je fajn“, tak někde někdo děsně trpí – možná už několik dní, týdnů i měsíců. Třeba nějaká brutálně znásilňovaná holčina zavřená ve sklepě. Právě teď.
Proč mě mozek nutí na tohle myslet a kazit si tím dobrou náladu?! Nejsem zblbej Novou, ale poznal jsem člověka, který si něco takového prožil.