Zákon schválnosti platí na 130% a tak se stane zázrak, když je to nejméně vhodné…

Kuba vs. dochvilnost

Já osobně si na dochvilnost potrpím. Kuba zas tak ne…

A tak se běžně stává, že má Kuba zpoždění. Mnohdy ho musím uhánět, abysme už šli, že mámě domluvenou schůzku, že je nejvyšší čas vyrazit. Ale ono ne. Když má jet do Prahy, naplánuje si odjezd na osmou, jenže vstane v deset, ve dvanáct vlak nestihne, pak se něco ještě musí udělat, osmička se taky nestihne, tak vyráží druhý den, … Na doučování, do práce, na přednášku, prostě se běžně stává, že chodí věčně pozdě.

Nicméně ho tak všichni bereme a prostě počítáme, že dorazí o něco déle…

A stal se zázrak

Chtěli jsme Kubu překvapit oslavou narozenin. Domluvili jsme si s ním schůzku na 18:50. My jsme dorazili 18:40 s tím, že máme spoustu času, než Kuba dorazí…

Míša si prosadila, že mu zazpíváme „Happy Birthday“ v doprovodu kytary. Zatímco Míša vyndavá kytaru, zjišťujeme, že nevíme, co se vlastně zpívá… „No, začíná to Happy Birthday.“ … a dál? „Pak je tam dear Kuba„, „Nemělo by to být česky dear Kubo?“, Ne, vlastně se zpívá to You„. „Tak si to zkusíme…“. Míša sahá na struny kytary a náhle vykřikne: „Hele Kuba je tu“. A tak světe div se:

Kuba dorazil včas. A dokonce o něco dříve!

A tak jsme teda začali „zpívat“. Jenže jak jsme se nedomluvili, někdo zpíval „dear Kubo“ někdo „to You“, bylo to trochu zmatený. Ale povedlo se nám to – byl překvapený:)

A co z toho plyne?

Věřit se dneska už opravdu nedá ničemu. Kubovo včasný příchod jsem opravdu nečekal. Větší šanci jsem přikládal tomu, že Zemi zasáhne meteorit, kohout snese vejce, nebo že České dráhy přijedou včas…

Když by se jednou hodilo, aby dorazil o něco déle, tak ono ne. Zákon schválnosti?