Na toto téma jsem přednášel 4. 2. 2012 na Vsetínském Barcampu. Níže celý záznam mé přednášky a také souhrn všech nápadů, jak se herní mafii bránit. Díky všem zúčastněným a diskutujícím!

Prezentace ke stažení

Prezentaci najdete na Google Docs.

Video „Herní mafie na Facebooku“

Jiří Kolařík from Michal Berg on Vimeo.

Nápady a náměty, jak se s herní mafií vypořádat

Pracovní seznam nápadů a námětů:

• Vytvoření „blacklistu“ soutěžících, kteří už vyhráli
  • Něco na způsob Solusu (registr dlužníků)
  • Chtělo by to zastřešit nějakou autoritou
  • Do seznamu by se ukládali všichni výherci
  • V podmínkách soutěže by bylo, že výhercem se nemůže stát osoba z tohoto seznamu
  • Kromě výherců by zde také mohl být seznam vyloučených hráčů, kteří už hrát nesmějí
• Určit, že je používán fake profil
  • Otázkou je, jak fake profil definovat, jak jej bezpečně poznat
  • Fake profily nesmí být už podle pravidel FB
  • Do podmínek si dát vlastní definici fake profilu
  • Nástroj pro určení fake účtu?
• Edukace klienta
  • Vysvětlit klientovi, že jsou užitečnější takoví fanoušci, kteří jsou věrní a budou značku podporovat. Většina herní mafie a fake účtů jsou „mrtvé duše“.
  • Znamená to ale změnit „myšlení klienta“
  • Důležitá by měla být jiná metrika než počet fanoušků (co kampaň klientovi přinese?)
• Jedna výhra v rámci soutěže
  • V rámci jedné soutěže zajistit, aby herní mafie vyhrála v průběhu menší ceny a velké ceny zůstaly ostatním „normálním hráčům“
• Požadovat ověřené profily
  • Přímo služba FB: ověření pomocí mobilního telefonu (SMS), kdy každý FB účet je možné propojit s jedním telefonním číslem.
  • Nevýhodou je velmi malé množství „normálních soutěžícíh“ s ověřeným profilem
  • Máme možnost lidi nasměrovat a přesvědčit je k ověření jejich profilů?
• Změna herní mechaniky soutěží
  • Obecně taková herní mechanika, která není pro herní mafii zajímavá: znamená moc práce a nemohou použít běžně osvědčené praktiky. Vesměs vyloučit posílací soutěže, hlasování, apod.
  • Tipovací soutěž – není o množství, ale o náhodě a štěstí. Tipovat se dá absolutní hodnota, nejmenší číslo, apod.
  • Výherce určený porotou
  • Obecně vymýšlení, tvoření, kreativita soutěžících
  • Hraní konkrétní hry – žebříček na základě nahraného skóre
  • Můžeme udělovat body (klasický koncept), ale nakonec vylosovat někoho náhodně s tím, že přihlédneme k počtu bodů. Matematicky snadno řešitelné a šance pro „normální soutěžící“ se výrazně zvýší.
  • Další…
• Agentura jako provozovatel soutěží
  • V takovém případě bychom mohli vyloučit výherce z ostatních soutěží provozovatele – tedy agentury
• Využít herní mafii ve svůj prospěch - nebojovat proti nim
  • Využít jejich sílu, rychlost, množství i nadšení pro věc (věnují tomu dost času a energie)
  • Jak je ale přesně a konkrétně využít?
  • Využít herní mafii k rozšíření soutěže, ale potom dát šanci „normálním soutěžícím“
• Úprava soutěžních podmínek
  • Není možné zveřejňovat informace a pobídky k dávání hlasů mimo news feed FB
    (může tím ale omezit i „normální hráče“)
  • Hlasovat mohou jen moji přátelé
• Poštvat je proti sobě
  • Najít slabá místa. Vynutit nedůvěru mezi jimi samotnými a nechat je, ať se štvou navzájem.
  • Snažit se docílit toho, aby se sami navzájem udávali a sami poskytli potřebné důkazy dostatečné k vyloučení ze soutěže
• Nejít jim na ruku
  • Nedávat snadno klikatelné odkazy
  • Nastavit tak, aby „normální soutěžící“ s několika přáteli neměl problém hrát, ale oni se stovkami až tisíci kamarády měli velké problémy (nudné klikání, nepřehlednost, náhodné řazení, promíchávání, částečná viditelnost, apod.)
• Zvýšit vstupní bariéru
  • Vstup do soutěže je složitější a náročnější, aby se nemohl připojit každý
  • Omezit zapojení ve velkém

Doufám, že některé z nich pomohou i vám… Samozřejmě neříkám, že neexistují jiné (a možná lepší aplikace), ale s těmihle jsem spokojený a běžně je používám! Mohu je tedy vřele doporučit.

Poznámka k cenám aplikací: Osobně nemám problém zaplatit za kvalitní aplikaci.
Během mého testování jsem se několikrát přesvědčil, že se opravdu vyplatí obětovat pár $ nebo € za aplikaci, které je kvalitní, funkční a fajn :)

Co nesmí chybět!

Kategorie těch aplikací, které prostě musíte mít…

Mail (předinstalovaná aplikace, free)

Lepšího e-mailového klienta jsem prostě nenašel. A varuji před nově vydanou aplikací „Gmail“, které je opravdu hodně špatná.

Safari (předinstalovaná aplikace, free)

S novým iOS 5 má celou řadu nových příjemných funkcí. Jako webový prohlížeč je svižný a dobře použitelný.

GoodReader for iPad (App Store, $4,99)

Naprosto senzační  aplikace pro práci s většinou typů běžných souborů (jpg, png, pdf, doc, xls, mp4, mp3, pps, apod.). Umí pracovat s archivy (zabalit, rozbalit) a skvěle pracuje s PDFky. Velkou výhodu vidím také v možnosti napojení na cloudové služby (Google Documents, Dropbox, apod.), případně FTP server.

Calendars – Google Calendar client (App Store, $6,99)

Pro Google kalendář jednoznačná volba. Bylo až s údivem, kolik kalendářů jsem vyzkoušel, než jsem skončil u tohohle dražšího. Ale myslím, že stojí za to. Umí i Drag&Drop záležitosti a synchronizaci na pozadí.

Twitter (App Store, free)

Oficiální Twitter aplikace pro iPad je naprosto ukázkovou aplikací. Takhle kdyby vypadaly a fungovaly všechny :)

Facebok (App Store, free)

Oficiální aplikace pro Facebook. Je zatím to nejlepší, co jsem z aplikací pro FB viděl. Bohužel ne všechno appka umí a občas je potřeba zavítat přímo na Facebook.com, který vypadá na iPadu skvěle (a dlouho jsem používal namísto appky).

VNC Viewer (App Store, $9,99)

Suprová appka pro ovládání vzdálené plochy. Práce s Windows na druhé straně je až k nevíře jednoduchá a fajn. Nemám opravdu co vytknout – vše je dobře promyšlené a zmáknuté. Ovládání kurzoru je relativní (zásadní odlišnost od konkurenčních appek) a to dodává celé práci na kráse :)

Pages (App Store, $9,99)

I když na iPadu netvořím dlouhé a pracné dokumenty, jsou Pages asi nejlepším editorem. Umožňují základní formátování a celé si to mohu uložit ve formátu .doc (Word). Do PC pak dokumenty dostanu přes mail nebo iCloud.

Calculator for iPad (App Store, $0,99)

Prostě obyčejná kalkulačka. Tahle mě zaujala pro svojí jednoduchost a nebyla přeplácaná jako řada ostatních.

MobileRSS (App Store, $3,99)

RSS čtečka podle mého gusta. Zadám svůj Google účet (může jich být více) a všechny zprávy mám pohodlně u sebe. Čtení, náhledy, synchronizace i sdílení tak, jak potřebuji.

Air Video (App Store, $2,99)

Tuhle aplikaci ocení všichni, kteří sledují filmy a seriály. Formát .avi normálně iPad neotevře. Pomocí této aplikace + nainstalovaného softwaru ve stolním počítači či noteboku je možné do iPadu tento film rovnou streamovat, případně nechat PC přepočítat do „iPad kompatibilní“ formy a tu pak stáhnout. Podporuje i titulky. Funguje velmi dobře.

Stojí za vyzkoušení a mojí zmínku

Dále doporučuji tyhle aplikace, které mě něčím zaujaly nebo oslovily:

• Flipboard for iPad (App Store, free) – netradiční, za to úžasně „matlací“ čtečka pro různé zdroje jako Facebook, Twitter, RSS, apod. Prostě vás baví matlat, listovat a zase matlat.
• Google Earth (App Store, free) – takhle krásně si prstama otáčet zeměkoulí stojí minimálně za vyzkoušení :)
• iVysílání (App Store, free) – živé vysílání i obrovský archiv pořadů ČT
• Fire HD (App Store, $0,99) – jedna z mých prvních a velmi oblíbených aplikací. Koukáte na oheň v krbu :)
• Geocaching (App Store, $9,99) – oficiální aplikace pro Geocaching. Vlemi povedená, bohužel pouze verze pro iPhone
• iKamasutra (App Store, $0,99) – pěkné zpracování prohlížení, užitečné seznamy (vyzkouším, oblíbené) a procenta splnění. Za další peníze jde dokoupit polohy, místa, apod.
• Marvel Comics (App Store, free) – nabízí nádherný zážitek z prohlížení komiksů. Několik jich je i zadarmo. Český bohužel žádný :(
• Foursquare (App Store, free) – bohužel pouze verze pro iPhone
• Evernote (App Store, free) – velmi zdařilá aplikaci pro poznámky

Hry na iPad

O tom, že na iPadu je možné hrát super hry s často dost neotřelým herním způsobem nemusím asi vůbec vyprávět.

Seznam mých oblíbených her možná někdy příště…

Osobně používám nástroj Axure RP Pro, nově ve verzi 6. Používám ho už téměř třetím rokem a jsem s tímto nástrojem velmi spokojený. Nicméně je potřeba se čas od času podívat, jestli není k dispozici nějaký jiný nástroj, který by byl lepší nebo levnější.

A tak jsem se pustil do testování 8 nástrojů pro tvorbu WireFramů a prototypů.

Disclaimer: Testování jsem se snažil postavit co nejvíce objektivně. Nicméně jsem velmi silně ovlivněn nástrojem Axure RP, který jsem aktivně využíval.

Navíc, každý máme jiné požadavky a očekávání od těchto nástrojů.
Nemusíte tedy vždy s mým verdiktem souhlasit.

Jaké nástroje jsem testoval?

Z dostupných nástrojů a na doporučení od ostatních jsem dal dohromady seznam těchto nástrojů:

• Balsamiq Mockups (70%) - Online, Win, MAC
• FlairBuilder (78%) - Online, Win, MAC
• Lumzy (35%) - Online
• App Sketcher (45%) - Win, MAC
• iPlotz (60%) - Online
• Serena Prototype Composer (?%) - Win
• Protoshare (40%) - Online
• Pencil project (65%) - Online, Win
• Justinmind Prototyper (?%) - Win, MAC
• Axure RP (95%) - Win, MAC

Níže najdete stručný popis a moje zhodnocení každého nástroje.

Balsamiq Mockups

Velmi zajímavý nástroj. Pracuje se s ním dobře a má celou řadu zajímavých věcí. Online verze je na mě trochu pomalá. Export na hodně jednoduché bázi, naštěstí ale nabízí i PNG. Nástroji chybí pokročilé funkce a není možné s ním dělat prototypy.

Balsamiq Mockups se hodí zejména pro malé jednostránkové projekty, kde stačí navrhnout interface. Pracuje se s ním velmi dobře a rychle. Obrovskou výhodu vidím především v možnosti návrhu skicy online a to zadarmo.

Velmi mě potěšila předpřipravená řada často používaných prvků (video, záložky, stránkování, prvky iPhonu, apod.), díky kterým mohu rychle a snadno připravit hezky vypadající interface.

FlairBuilder

Konkurence schopný nástroj pro Axure. Knihovna je velmi dobrá. Umožňuje dělat prototypy včetně pokročilejších funkcí jako je např. hover efekt. Dynamické panely sice nejsou k dispozici, ale je možné zobrazovat a skrývat objekty. Je zde práce s vrstvami. Škoda, že zde nefungují klávesové zkratky – zpomaluje to práci. A navíc neumím pracovat s těmi stále vyskakujícími okny s vlastnostmi objektů. Prostě otravují život. Také se mi nepodařilo pořádně objekty zarovnat – vskutku zvláštní.

S tímto nástrojem se dá pracovat dobře, ale na můj vkus je trochu pomalý a neohrabaný. Nicméně připravíme velmi pěkné a funkční prototypy většího rozsahu s cenově dostupným nástrojem.

K dispozici je řada knihoven. Možnost spolupráce s kolegy. Výsledný prototyp je možné ukázat přes speciální viewer – dostupný zdarma. Oproti Axure má pěkně řešené boxy se záložkami: nemusím nic složitě připravovat. Export je možný do PNG, ale je problematický u složitějších projektů: špatně vypadají skryté prvky, apod.

Lumzy

Nástroj je pouze online, za to zcela zdarma. Pojetí je trochu netradiční – většina prvků vypadá jinak, než jsme u WF zvyklí.

I přes výbornou cenu (zdarma) si neumím představit používat tento nástroj v praxi a prezentovat v něm projekt klientovi. Díky ceně může být vhodný pro nízkorozpočtové projekty a organizace.

Umožňuje spustit částečně interaktivní stránku v simulaci (např. rozbalení selectu, apod.) včetně procházení mezi stránkami.

App Sketcher

Pěkný panel nástrojů se vším, co je potřeba. Zaujal mě kontejner, do kterého mohu vkládat objekty. Prototyp se spouští přímo v mém prohlížeči. Tento je pak také možné jako jediný druh exportu získat v archivu (zip) v podobě webové stránky. Z interakcí je možné klikat, ale už chybí např. hover efekt.

Dražší nástroj, který mi nesedl. Chování nástroje je jiné, než očekávám a to mě děsí. Jinak má nástroj docela velký potenciál.

S nástrojem se mi divně pracovalo: asi jsem si nezvykl na chytání objektů, absenci seskupení objektů a možnosti jinde, než bych je čekal. A některé věci do WF prostě nepatří: Google mapa, YouTube video, apod.

iPlotz

Online FLASHový nástroj, který běží opravdu solidně. Kromě WF nabízí nástroj i další záležitosti k řízení projektu (termíny, apod.). V nabídce je hodně funkcí včetně vrstev (ála Corel). Stránek je možné připravit libovolně, ale dynamické prvky nenajdeme. Skvělá je možnost ukázat projekt online na webu (dokonce jen zadám adresy pro rozeslání linku). Export je možný do PNG, PDF a HTML.

Celkově velmi schopný nástroj, ale já se nemohu se smířit s tím, že jsem nenašel obdélník – ten já používám často! Nástroj jde za potřeby klasického WF, což může někdo ocenit.

Nepodařilo se mi najít obyčejný obdélník, škoda. Po seskupení už není možné editovat jeden objekt ve skupině, což mi opravdu vadilo. A trochu jsem se ztrácel v seznamu nástrojů – dlouhý a malým písmem.

Serena Prototype Composer

Nástroj se mi nepodařilo na webových stránkách vůbec najít. Podle demo videa se však nejedná přímo o nástroj pro tvorbu WF, ale spíše o modelování projektu (průběh, apod.)

Bohužel jsem nestáhl a nemohl tak nástroj vyzkoušet.

Protoshare

Měl jsem velký problém s editací textu: přijde mi to jako hrozně nešťastný způsob. Text edituji velmi často a také potřebuji nastavovat libovolnou velikost, což zde nejde. Umí pracovat s templates a masters. Nástroj nabízí řadu neužitečných prvků jako je box s FLASHem nebo RSSbox. Další prvky WF jsou řešeny nestandardně.

S nástrojem jsem se vůbec nenaučil pracovat. Neskutečně hloupá práce s textem mi vadila už od začátku a nebyl jsem schopen shlédnout ani tutoriál do konce, jak byl nudný.

Je zde i nějaký náznak práce s dynamickými panely, bohužel jsem nepochopil, jak fungují. Evidentně by mělo být možné je zobrazovat a skrývat.

Pencil project

Nástroj je zcela zdarma a je možné ho používat i jako plugin do Firefoxu. Export je možný do PNG, PDF i Wordu. Problémem není vytvořit ani šablonu. Částečně podporuje i klávesové zkratky.

Užitečný nástroj pro malé projekty. Pokud potřebuji v rychlosti udělat návrh interface a nejsem online, tohle je ten správný nástroj.

Bohužel nástroj neumí nic interaktivního (ani záložky, selecty, apod.).

Justinmind Prototyper

Bohužel se mi nepodařilo nainstalovat a otestovat. Časem bych ještě rád otestoval. Vypadá na velmi silnou konkurenci Axure.

Axure RP Pro 6

Profesionální nástroj na tvorbu prototypů. Obsahuje snad vše, co můžeme při prototypování potřebovat. Nástroj jde mnohem dále a nabízí i možnost „programování“ nad prototypem (přenos proměnných, logické vyhodnocování, apod.). Výborná je možnost vygenerování dokumentace přímo do Wordu. Export je možný hned do několika typů obrázků.

Jestli to myslíte s tvorbou prototypů vážně, pak musíte obětovat těch pár set dolarů do tohohle nástroje. Pro jakékoliv větší či náročnější projekty je jasnou volbou.

Axure je velmi svižný, pracuje se s ním rychle. Komfortu přispívá i velmi pohodlné ovládání klávesovými zkratkami. Sketchy design je volitelně nastavitelný (včetně „úrovně kreslenosti“) a vypadá velmi dobře.

Srovnávací tabulka

Vybrané položky pro všechny nástroje jsem srovnal v tabulce:

Závěrem

Překvapilo mě, kolik je k dispozici nástrojů na tvorbu WireFramů. Bohužel jejich kvalita a použitelnost je často vhodná jen pro „sranda projekty“ velmi malého rozsahu bez požadavků na cokoliv náročnějšího.

Pokud potřebujete kvalitní nástroj pro tvoru WireFramů, sáhněte po Axure RP.

Jako alternativu bych doporučil Flair Builder, který je použitelný pro většinu středně velkých a ne moc náročných projektů. Jeho poměr cena / výkon je velmi příznivý.

A konečně, pokud si potřebujete jenom „uskicnout“ jednoduchý interface, zkuste desktopový Pencil project nebo online nástroj Balsamiq Mockups (pozor: u free verze obtěžuje často vyskakující tabulka).

Ale k věci: Při nedělním (28. 8. 2011) paintballu jsem měl celkem nepříjemnou srážku s futrama. Hlavou. A protože po mě pár lidí chtělo článek, tak tady nabízím malou reportáž toho, co se stalo:

Pěkné nedělní počasí bylo výborným předpokladem pro firemní team buildingovou aktivitu: Paintball.

V areálu bylo také jedno místo, které sice bylo označeno cedulkou „Pozor na hlavu“, avšak během zápalu boje nedostatečně výrazně!

A protože se mi prostě nepodařilo vlastní hlavou zeď prorazit, dopadl jsem špatně.

Na pohotovosti ve Stodě jsem dostal slušivou čepičku a hurá do Plzně.

V Plzni na chirurgii mi můj čtyř centimetrový šrám zašili dvěma stehy. A to celé namalovali nazeleno.

Poděkování závěrem

Rád bych také poděkoval všem, kteří se o mě během úrazu hezky starali. Doufám, že jsem vám moc nepokazil nedělní paintballový match. Jmenovitě můj dík patří Janině a Vaškovi, kteří mě doprovázeli po nemocnicích…

S Vodafonem jsem  byl dlouho velmi, opravdu velmi, spokojený. To ale dnes už neplatí, naopak!

Už delší dobu nejsem z Vodafonu nadšený. Zejména proto, že mi skončila rámcová smlouva, kterou by mi sice chtěli prodloužit (a já bych jí i podepsal), ale chtěl jsem vlastního člověka, na kterého se můžu obrátit, který se o mě bude starat. To byl problém. No, tak jsem jí nepodepsal. Vzpomínám na Marušku Řežábkovou, která se o mě kdysi tak krásně starala a dělala Vodafonu čest!

Ale události dnešního mě fakt naštvaly.

Ráno vezmu telefon a zjistím, že ho mám zablokovaný! Při odchozím hovoru jsem přesměrovaný do samoobsluhy, kde mi řekli, že jsem byl zablokovaný, protože nemám zaplacenou fakturu.

První hovor, 10:19 hod

Paní nevěděla, v čem je přesně problém, za co konkrétně dlužím peníze. Že prý 221 Kč za nějakou starou fakturu. Tedy mě přesměrovala na jiné oddělení (asi péče o zákazníky).

Zde jsme se s pánem nemohli dobrat toho, co je vlastně za problém a za co dlužím oněch 221 Kč. Tedy pán navrhl, že se na to v klidu podívá a zhruba za patnáct minut mi zavolá a bude přesně vědět, v čem je problém.

Druhý hovor, 14:05 hod

Opět jsem se dovolal stejné paní. Které jsem si posteskl, že mi kolega stále nezavolal a tedy pořád nevím, o co jde. Byl jsem opět přepojen na tu druhou linku.

Tentokráte jsem hovořil s úplně jiným pánem. Ten mi vysvětlil, že mám nedoplatek na tři měsíce staré faktuře (z 15. 5. 2011) ve výši 221 Kč. Na to konto mi tedy zablokovali všechny telefonní čísla na účtě (celkem 8). Dále mě upozornil na to, že budu muset zaplatit sankční poplatek ve výši 300 Kč za odblokování každého čísla (tedy sankce 2.400 Kč celkem). Na otázku, proč mi neupozornili na vzniklý nedoplatek, mi bylo odpovězeno v tom smyslu, že to jako dělat nemusejí a že mám nezaplacenou fakturu. Tudíž jsem dlužníkem a naprosto oprávněně mi zablokovali telefon.

Velmi jasně (a slušný už jsem nebyl – však si to nahrávali) jsem jim řekl, že mě pěkně štvou, že jim měsíčně platím několik tisíc a kvůli dvěma stovkám mě zablokují. Navíc si k tomu naúčtují bezmála dva a půl tisíce za odblokaci. Samozřejmě se nenamáhali na to jakkoliv upozornit. Celé zablokování proběhlo naprosto potichu a nic (žádná zpráva, telefon, dopis, mail, nic.).

No, pán mi slíbil, že mi na telefon (ze kterého jsem volal) pošle SMS zprávu s instrukcemi pro platbu. Že dojdu k bankomatu a tam to zaplatím. Do 24 hodin pak odblokují telefon. Skvělé…

Třetí hovor, 15:46 hod

Již potřetí jsem se dovolal stejné paní. Tentokráte jsem si postěžoval, že stále nemám ty údaje k platbě, které mi před hodinou slíbil kolega poslat SMSkou.

Vzhledem k tomu, že jsem už věděl, kde je problém, dobrali jsme se jasně k částce i pokynům pro platbu. Ty mi paní nadiktovala do telefonu. Ještě mi je poslala SMS zprávou: ale ani ta mi nedorazila.

Samozřejmě jsem si ještě postěžoval, jak moc naštvanej už jsem. Slíbila, že mi pošle SMSku, až platba dorazí.

Bankomat, 16:00 hod

S na lístku napsanými údaji jsem dorazil k bankomatu a uhradil oněch závratných 221 Kč. Obratem mi přišla SMSka od Vodafonu, že platbu v dané výši obdrželi (automaticky generovaná).

Čtvrtý hovor, 16:08 hod

Tentokráte volala paní sama. Tedy mluvili jsme spolu již po čtvrté. Potvrdila mi přijetí platby a řekla, že dala příkaz k odblokování telefonních čísel. První hovor, který byl OK.

Odblokování telefonu, 17:02 hod

Dorazila zpráva o odblokování telefonu. Tedy vyřízeno. Uff.

Závěrem

Takže v rychlosti shrnu:

• Ráno zjistím, že mám zablokovaný telefon (všechna čísla na účtu)
• Vodafone neví, za co to je. Slíbí, že mi za patnáct minut zavolá.
• Vodafone nevolal.
• O čtyři hodiny, když znova volám mi vysvětlili, kde je problém a slíbili poslat SMSku.
• Vodafone nenapsal.
• O dvě hodiny později jsem si musel o všechno znova zavolat

Takže, protože jsem se spletl a omylem uhradil v květnu fakturu o dvě stovky méně (mimochodem jsem se přehlédl a částku, kterou jsem poslal odpovídala přesně minulé faktuře) mi Vodafone o pár měsíců zablokuje telefon. A to bez upozornění, výzvy, ničeho! Prostě jen tak.

A když to chci řešit, tak takovýhle trampoty. No, fakt hnus. Vodafone, zklamali jste mě.

Update 31. 7. 2011:
U Vodafonu jsme již přes 30 měsíců (téměř tři roky) a celkově jsme utratili přes 140.000 Kč.

A dál?

Zbývá mi poslední operátor: T-mobile. Takže od 16. 8. budu „na nové adrese“… Takovéhle jednání fakt nee.

Update 5. 9. 2011:

Dostal jsem písemnou reakci od Vodafonu na mojí stížnost: I když byli v právu, neúčtovali nakonec poplatek za obnovení čísel (celkem 2.400 Kč). Považuji to tedy za vstřícný krok ze strany operátora a děkuji. Nicméně celé jednání a starosti, popisované výše, nijak omluveny ani vysvětleny nebyly.

Zní to jako z nějakého filmu? No, popravdě bych raději koukal na film než si to sám zažil.

Co se vlastně stalo?

Tak jako každé normální všední ráno jsem si kolem půl sedmé vyrazil z domova autem do práce. Prostě klasika: poslouchám rádio, žvýkám u toho své oblíbené Mentos… Ani při nejmenším mě nenapadlo, co se za chvíli stane.

Vyjel jsem z Přeštic směrem na Plzeň. Po první otáčce se blížím k horizontu … Když v tu chvíli vidím, jak přímo přede mnou protijedoucí auto vylítlo ze zatáčky a čelně trefilo jediný strom v okolí.

No, to byl šok. Než jsem si stačil uvědomit, co se stalo byl jsem na místě nehody. Okamžitě začínám brzdit, pouštím všechny čtyři blinkry a běžím k autu v příkopě. Viděl jsem, jak z motoru šlehají plameny. Zatím to byl celkem malý a konstantní oheň z kapoty. V autě vidím dva muže. Řidič se probral a začal cloumat se svým kolegou spolujezdcem, který byl ale v bezvědomí. Mezitím z druhého auta za mnou vystoupil muž v modrých monterkách a křičí na mě, že volá sanitku.

Doběhl jsem k autu, snažím se otevřít dveře u spolujezdce, ale oni nejdou. Jsou zaseknuté. Mezitím se řidiči stále nedaří probrat svého spolucestujícího a nešťastně na něj volal něco jako „Filipe, vstávej, no tak, Filipe!“. Lomcuji s dveřmi, jak jen to jde, až najednou povolily a otevřely se. To už řidič vystoupil, oběhl auto a snažil se spolujezdce vytáhnout ven. Já ho vzal za nohy a on za ruce a nesli jsme ho dál od auta. Spolujezdec byl v bezvědomí a byl na něj hroznej pohled: měl úplně bílé oči bez panenek, krev na rukou a chroptal (jako kdyby chrápal). Fakt hnusnej pohled. V dostatečné vzdálenosti jsme ho položili a řidič u něj zůstal. To už se oheň na autě hodně rozšířil a v plamenech byl celý předek.

Běžel jsem za tím chlápkem, co volal sanitku a do telefonu jsem mu upřesňoval, že řidič je v pohodě, ale spolujezdec se neprobírá, ať s sebou sanitka hodí! Viděli jsme, že se plameny na autě stále zvětšují a museli jsme přeparkovat naše auta – stáli jsme na silnici hned vedle.

Rozhodl jsem se, že seženu hasičák. Probíhal jsem stojící kolonu aut a ptal se, kdo má hasičák. Nikdo, pořád nikdo ho neměl. Ani dva kamioňáci a jedna dodávka. Potom projížděla jedna paní v zeleném autě, stáhla okénko a ptala se, jestli nepotřebuji pomoct. „Potřebuju hasičák“, křičím. „Mám ho v kufru“, odvětí paní a v cukuletu mi z kufru podávala malý asi 100 ml hasičák. Běžel jsem zpátky k autu, které už bylo v obrovských plamenech. Kromě předku už hořela i celá kabina. Plameny byly vysoké a stoupal hnusný černý dým.

I když mi bylo jasné, že toho s malinkatým hasičákem moc nezmůžu, chtěl jsem to zkusit. O to trapnější situace nastala v okamžiku, kdy stojím před hořícím autem s nefunkčním hasičákem v ruce. A nic, prostě ten sráč nefungoval. Nevím, jestli byl vadnej, něco mu chybělo, nebo kde byl problém, ale prostě jsem s tím nic neudělal. Navíc hrozilo, že auto vybouchne – v plamenech už byla více jak polovina auta. Raději jsme se klidili stranou.

Mezitím samozřejmě nedočkaví lidi – napadá mě výstižné slovo „kreténi“ – začali naprosto idiotsky komplikovat dopravní situaci. Začali předjíždět stojící kolonu: čímž by za chvilku vznikla druhá kolona hned vedle. A za nima byla v dálce vidět sanitka. Tak jsem zase běžel proti nim a mával na ně, ať se zařadí zpátky, ať jdou ke kraji. (nevím to jistě, ale myslím, že jsem na ně byl dost sprostej – to ale asi nikdo z nich neslyšel). Vůbec nevím jak, ale velmi rychle se všem podařilo dostat zpátky a sanitce tak umožnit volný průjezd.

Sanitka dorazila na místo a zdravotníci běželi oživovat toho spolujezdce v bezvědomí. Že sanitka dorazila bylo vlastně štěstí, páč jí původně poslali na druhou stranu směrem na Klatovy. Naštěstí ze sanitky volali tomu chlápkovi v modrých monterkách, který je ubezpečil, že jsou uplně blbě a ať to hodně rychle otočí.

O dost později dorazili hasiči, kterým i tentokráte cestu komplikovali neukáznění „kreténi“ řidiči. Asi čtyři hasiči se dvěma stříkačkama se pustili do auta, které dostali dost rychle pod kontrolu. Oheň zvládli opravdu rychle a precizně uhasit.

Nakonec se uráčili dostavit i páni policajti (asi 15 minut po tom, co se jim volalo!). Ty měli přijet dříve a řídit dopravu. Přijeli s křížkem po funuse, neboť dopravní situace už byla klidná.

No a je po všem. Spolujezdce probrali z bezvědomí, dali do speciálního nafukovacího lehátka a naložili do sanitky. Auto bylo uhašené, jen doutnalo. Řidič byl v šoku, ale nic mu nebylo.

Řidiče jsem se ptal, co se vlastně stalo. Auto jsem neviděl brzdit ani nedostalo smyk. Přímo rovně vylétlo ze silnice. Prý si řidič „klimbnul“, když jel z noční domů.

Já jsem čekal na dopravní policii a udělal pár fotek. Podle opáleného laku si ale můžete udělat předtavu o tom, jak velké plameny to byly.

A potom?

Jako očitý svědek jsem dal výpověď dopravní policii (ta už nechvátala vůbec). Hodně rozklepaný jsem se vrátil domů. Až v tu  chvíli mi pomalu začalo docházet, co všechno stalo a jak moc rychle se to seběhlo. Popravdě řečeno mi z toho bylo dost mizerně, fakt.

A závěrem?

Hnusná zkušenost. Stále mám na očích to letící auto a situaci kdy přes okénko vidím spolujezdce v bezvědomí a nejdou mi otevřít dveře. Chybělo tak málo a mohl jsem být já tím, koho někdo vytahoval z auta. Vlastní nehodě jsem utekl jen o fous! Je až děsivé, jak málo stačilo…

Zajímavá je ta rychlost, jak se to všechno seběhlo. Bylo to hrozně rychlé, na nic nebyl čas. Když jsem teď sepsal tyhle řádky tak koukám, že se toho stalo hodně. V tu chvíli jsem ale čas vůbec nevnímal.

Sám jsem překvapen svojí duchapřítomností po celou dobu. Mám pocit, že jsem udělal maximum, co jsem mohl a ve správný čas. Svým způsobem jsem na sebe hrdý (to nechápejte teď špatně v kontextu k celkově hnusné události; myslím to tak, že jsem mohl zbaběle ujet (byl jsem první, já měl volnou cestu) – já ale zůstal a pomáhal).

Tragický byl podle mého názoru čas příjezdu záchranky i hasičů. O policajtech nemluvím. Trvalo to děsně dlouho: alespoň z mého pohledu. Chlap v bezvědomí, hořící auto a nikde nikdo. Navíc všichni jeli z Přeštic (nehoda se stala tak 1.000 metrů za značkou města) – očekával bych větší rychlost!

Hasičák, který nefunguje, je mi u nehody opravdu k ničemu. Nevím, kde byla chyba, ale byl to problém. Hasičák je věc, která prostě musí fungovat. Navíc by se mělo počítat s krizovou situací – běžím, jsem ve stresu, potřebuji hasit. Tenhle výrobek bych někomu nejradši hodil na hlavu! Jestli si budete kupovat něco takového do auta, pořiďte něco pořádného.

A nakonec to nejsmutnější vůbec: Z každé strany od nehody stála kolona aut. Odhadem tam 100 lidí bylo určitě. A kolik z nich si myslíte, že přišlo pomoct? Nebo se přišlo zeptat, jestli není něco potřeba? Tři, byli jsme tři! Ten chlápek v monterkách volající záchranku, já a ta paní, co mi dala hasičák. A to je fakt málo! Nikdo se o nic nezajímal. Ani když na ně volám, jestli nemají hasičák, že hoří auto. Nechávalo je to evidentně v klidu a nezájmu.

Jestli někdy uvidíte nějakou nehodu, zkuste nabídnout pomoc.
Bez ohledu na to, jak daleko od nehody stojíte, nespoléhejte na to, že už tam někdo je. Evidentně nebude, nebo jich bude málo…

Další zmínky o nehodě

• Plzeňský deník: Auto po nehodě shořelo

Pokud máte malý rozpočet, nezbude než se pustit do monitoringu ručně a využít nástrojů, které jsou zdarma. Nicméně zdrojů je spousta a není to tak hrozné, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Společnosti s větším rozpočtem pro monitoring sociálních sítí mohou využít několika placených nástrojů. Pokud se podívám na nástroje, které umí česky: ASI – Ataxo Social Insider od Ataxa, od NEWTON Media máme k dispozici nástroje dva: MSS – Monitoring Sociálních Sítí a IMM – Internet Media Monitoring. Tyto nástroje jsem měl možnost odzkoušet a nabídnu tak své hodnocení.

Neplacené nástroje

• Google – zadám frázi a tu vyhledám (samozřejmě také lze na Seznam.cz a dalších).
  Pozor: nástroj je to celkem silný:
  • je možné vyhledávat podle data a typu
  • vyhledávat mohu i na vybraném webu (např.: „ipad site:zive.cz“)
  • vybrané výsledky (například z mikroblogů) je možné nechat si pravidelně zasílat na e-mail nebo odebírat jako RSS zdroj
• Twitter – vyhledáním fráze nebo hashtagu (např.: #kinect)
• Klábosení.cz – český a slovenský Twitter; statistika NEJ frází, archiv tweetů s klíčovým slovem, apod.
• Fejsbůček.cz – obecné statistiky Facebooku pro českou republiku
  • počty uživatelů, stránek a aplikací (+ trendy)
  • statistiky vlastních Facebookových stránek, které mám ve správě
  • vyhledávání vybraných klíčových slov (sledování)
• Doplňky do prohlížečů – zpravidla se nejedná o kvalitní nástroje, které bychom mohli použít pro naše potřeby

Test placených nástrojů

Nejzajímavější české produkty jsem otestoval (ono jich více není).

• Ataxo (H1.cz)
  • ASI: Ataxo Social Insider (Twitter, Facebook, blogy a zpravodajské servery)
• NEWTON media
  • MSS: Monitoring Sociálních Sítí (Twitter, Facebook, vybrané blogy)
  • IMM: Internet Media Monitoring (internetové zdroje klasických médií – denik.cz, idnes.cz, zena.cz, apod.)

ASI – Ataxo Social Insider (Ataxo)

• Poskytnutá demo verze: bez problémů, na 14 dní, plná varianta se všemi možnostmi
• Mohu vkládat klíčová slova dle libosti kdykoliv a sám (počet slov je omezen tarifem)
• Líbí se mi vzhled, celkem pěkně se mi s nástrojem pracuje (rozsah je ale velmi jednoduchý)
• Pěkné skupiny klíčových slov (užitečné pro přehledy a exporty)
• Aktualizace: jednou za 4 hodiny + možnosti kliknout a vyžádat si okamžitou aktualizaci (trvá nějakou dobu, než se zpracuje)
• Sentiment není hodnocen automaticky, musím si jej zaškrtat ručně. Nenašel jsem možnost, jak filtrovat podle sentimentu (nebo jak s ním pracovat).
  Update: v nové verzi je již možnost filtrování podle sentimentu.
• Aplikace by se měla umět učit (když budu vyhazovat nějaká klíčová slova či doménu, tak to bude později zohledňovat a výsledky příště nezahrne)
• Možnost exportu do formátu csv, xls, pdf, html, txt – výběr nebo vše. Export je vygenerován po nějaké době (řádově minuty v závislosti na počtu ukládaných položek) a je možné jej stáhnout.
  Exporty jsou zdařilé. Excelový formát umožňuje další pěkné (zejména strojové) zpracování.
• Nevím, jestli je možné dodat seznam serverů, které chceme sledovat? (např.: servery pro ženy)
  Update: ano, je to možné zasláním požadavku na tech. podporu.
• Výsledky jsou relevantní (ověřeno ručně: náhodně vybrané příspěvky jsem překontroloval)
• Systém nabízí i další užitečná data (PR, SR, Alexa rank, počet odkazů či retweetů, atp.)
• Možnost poslat vybraný příspěvek e-mailem (jeden). Zaslat mohu na adresy, které mám v adresáři (lze přidat asi neomezeně). Dost strohá forma. Za vlastní text pouze vloží titulek a odkaz.
• Mohu si nechat zasílat denní reporty na e-mail (na libovolný, ale pouze na jeden) – nicméně funkčnost nebyla ověřena (žádný mail nedorazil).
  Update: chyba byla na mé straně v podobě chybně zadané emailové adresy.
• Nabízí graf – ukazuje četnost jednotlivých KW. V tuhle chvíli neumím ocenit.
• Velmi dobře a česky skloňuje: „Plzeň“ i „Plzeňský“ a „Plzeňské“ nebo „Ekonomické stavby“ i „Ekonomických staveb“.
• Systém vyhledá odpovědi na dané KW i zpětně (i několik týdnů) – v závislosti na zdroji.

MSS – Monitoring Sociálních Sítí (NEWTON Media)

• Poskytnutá demo verze: na 7 dní, jistá omezení (nemožnost vybrat si vlastní klíčová slova)
  obecně jsem měl pocit, že nabídnout demo je problém a nepůsobilo to ze strany dodavatele vůbec dobře
• Jejich administrátor musí klíčová slova zadat (pošlu je např. mailem). To je celkem nepraktické a zdlouhavé.
• Vzhled mě nijak nezaujal.
• Problematické přepínání voleb (pořád na něco čekám). Práce se systémem je neohrabaná.
• Nešlo exportovat (to nebylo možné v rámci zkušební verze, plná by to měla umět); nelze tudíž ani zhodnotit.
• Aktualizace: jednou denně
• Sentiment přednastaven automaticky (úroveň relevantnosti neumím odhadnout z malého vzorku)
• Nalezené výsledky jsou relevantní (ověřeno ručně: náhodně vybrané příspěvky jsem překontroloval)
• Zdroje blogy jsou často hodně obyčejně „blogýsky“ (lze jich kvalitně využít?)

IMM – Internet Media Monitoring (NEWTON Media)

• Poskytnutá demo verze: na 7 dní, jistá omezení (nemožnost vybrat si vlastní klíčová slova)
• Připravili přímo dvě skupiny, kdy každá obsahovala daná KW (zadali jsme e-mailem). Opět zde není možnost zadat KW svépomocí. Navíc nevidím, jaká KW mám ve které skupině.
• První dojem dobrý
• Výsledky jsou relevantní (ověřeno ručně: náhodně vybrané příspěvky jsem překontroloval)
• Prohledává ty správné servery, pro potřeby SEO ideální. (ověřeno v případě plastické chirurgie)
• Nemohu se prokliknout ze seznamu na originální článek. Musím nejdříve do detailu a až poté mohu na zdroj – zdlouhavé.
• Export do RTF nebo HTML. Export je okamžitý. HTML i RTF export je ale zcela k ničemu (neobsahuje odkaz ani celý článek)! Fuj.
• Je zde sice možnost tisku (u každé jednotlivé zprávy), ale je k ničemu stejně jako exporty.
• Mohu si nastavit zasílání nových zpráv na e-mail (netestováno)

Celkové zhodnocení nástrojů

Porovnával jsem nalezené výsledky jednotlivých nástrojů, ty ručně ověřil, případně porovnal s ručně nalezenými výsledky. Všechny nástroje vracely téměř shodné výsledky. Pochopitelně nejsou stoprocentní. Jednoznačně nejvíce výsledků na poli Facebooku a Twitteru vracel ASI. Naopak nejvíce relevantních výsledků z blogů a tiskovin našel nástroj IMM. Po celou dobu nástroje fungovaly bez problémů, jediný krátký výpadek jsem zaznamenal u IMM.

Za zmínku také stojí, že ASI je v angličtině, zatímco IMM a MSS jsou česky. To by mohlo být pro některé uživatele nepříjemné. Nicméně si nemyslím, že by to měla být ale nepřekonatelná překážka, páč toho textu je tam opravu po málu.

Nástroje pro monitoring sociálních sítí opravdu fungují a mohou usnadnit spoustu práce. Nesmí se ale zapomenout na to, že dostáváme celkem „syrová data“, která je potřeba dále zpracovat, roztřídit a až potom reportovat dále. Velmi dobrý pomocník, který ale neudělá všechnu práci za vás…

Který tedy vybrat?

Záleží samozřejmě na každém, jaké má kdo potřeby. Za sebe mohu říci, že pro monitoring sociálních sítí je jednoznačně nejlepší ASI od Ataxa. Problém může být v jeho ceně, která je stanovena jako balíček na daný počet klíčových slov. Výhodou je, že ASI dohledá výrazy i několik dní zpětně, což IMM nebo MSS nikoliv.

Pro nástroj MSS nemám využití. Výsledků našel o něco méně a v porovnání s nástrojem ASI, je dost neohrabaný a nedotažený. Navíc ceny MSS stojí za zvážení pouze při malém počtu klíčových slov (jedno, dvě), při větším se již nevyplácí.

IMM má celkem zajímavý potenciál ve sledování deníků, kde mi vracel řadu zajímavých výsledků. Není to v podstatě ale úplně „čistokrevný“ monitoring sociálních sítí. Celkem dobře se hodí se jako doplněk k ASI.

Za kolik?

Na úplný závěr zmíním, kolik taková sranda stojí. Rozhodně na tyhle ceny nedosáhne každý, na to jsou až příliš vysoké. Nástroje jsou určeny spíše agenturám a studiím, které zajišťují svým klientům služby v oblasti internetového marketingu.

Náklad na monitoring je potřeba porovnávat s tím,
jaké náklady (škody) by mohly vzniknout při absenci monitoringu.

ASI nabízí balíčky podle počtu sledovaných klíčových slov, kdy za 30 klíčových slov platíte zhruba kolem 10 tis. Kč za měsíc. Větší balíček, obsahující 100 klíčových slov, vás přijde bezmála na 20 tis. Kč za měsíc.
U nástroje MSS platíte měsíční paušál 1.700 Kč + za každé sledované klíčové slovo 1.500 Kč za měsíc. Při sledování méně než pěti klíčových slov je cena mírně dražší.
Poslední testovaný nástroj IMM vás bude stát v paušálu necelé 3 tis. Kč měsíčně + za každý nalezený článek 6 Kč. Nejste zde limitováni počtem klíčových slov.

Update 20. 4. 2011, po schůzce s Ataxem:

Po vydání tohoto článku jsem dostal od Ataxa odpověď na mé otázky a zúčastnil jsem se osobní schůzky, kde mi byla předložena nová verze systému: K dispozici je nová verze s vylepšeným dashboardem (vypadá pěkně), funkce s nastavením negativních KW mi připadá jako dobrý nápad a v praxi bude jistě užitečná. Nově je možné filtrovat podle sentimentu (označit musím stále ručně). Pokud mám tip na přidání nového serveru k prohledávání zadám je tech. podpoře – ty je postupně doplňují. (pokud jeden server nahlásí více lidí, bude přidán přednostně; servery jsou ručně kontrolovány).

Tím se většina nevýhod / problémů u ASI v podstatě vyřešila.

O tom, že si letos pořídím tablet nebylo pochyby. Původně jsem chtěl počkat na léto, na nového Androida. Jenže, když jsem viděl ten skvělý obal na iPad „Smart Cover“, který Steve Jobs představil, a ještě v zelené barvě – bylo prostě rozhodnuto! To chci! A také jsem si sepsal malý článek o tom, co bych od tabletu chtěl.

O tom, že si pořídím iPad 2, prostě a jednoduše rozhodl zelený Smart Cover :)

Moje rozhodnutí pořídit si tuhle hračku od Applu však skýtalo i celou řadu nejistot a obav. Bylo mi jasné, že je to velmi omezená „destička“, kterou značná část populace kritizuje a někteří i zcela odsuzují. „Nefunguje tam FLASH, nepřipojíš k tomu foťák ani USB disk, nic tam nefunguje a na všechno potřebuješ aplikaci…“, slýchával jsem. Proti mluvila i moje nepříjemná zkušenost s prvním iPhonem, který mě začal štvát hned, jak jsem od něj něco potřeboval a po čtrnácti dnech mi musel jít z očí!

Tak, jak dlouho byste řekli, že iPadu trvalo, než mě poprvé naštval? Než jsem narazil jsem na první překážku?
Sám jsem mu dával den, možná dva…

A nenaštval!

K mému naprostém naprostému překvapení mě iPad do dnes nenaštval. A to už ho mám 14 dní! Jsem úplně spokojený, iPad mi dělá radost a především to, co má. A dělá to dobře…

Na dalších řádkách bych se rád podělil o mé zkušenosti s iPadem. První verzi jsem neměl a tak tedy popisuji iPad jako takový. Mluvím přitom ale o svém iPadu 2…

První dojem

První dojem je prostě úžasný! Malá sympatická „destička“, která padne do ruky. Hrany jsou teď navíc hezky zakulacené a příjemné na držení. Velikost mi vyhovuje: je to dost velké pro čtení, ale není to nic obrovského. Co se váhy týče, je těch 600 g opravdu dost. Udržet iPad v jedné ruce moc dlouho nejde. V praxi jsem ale zjistil, že mi to zas tak nevadí, protože je buďto o něco opřený nebo položený.

Displej je kapitola sama pro sebe. Barvičky i rozlišení jsou nádherné! Opravdu, radost pohledět! Obraz je velmi ostrý, což se obzvláště při čtení vyplatí. Na dotyk je displej velmi příjemný a úplně svádí k neustálému matlání…

A to už se dostávám k ovládání. iPad svižně reaguje na každé gesto bez jakéhokoliv zdržení. Celkový dojem je mimořádně příjemný. A přesně to mám rád – zařízení, které poslouchá a dělá přesně to, co chci já. Bez keců a hned!
Jednotlivé ovládací prvky (tlačítka) jsou dostatečně veliké a vše se tak dobře ovládá. Aplikace jsou dotykovému prostředí přizpůsobeny a to opět dodává výslednému dojmu na atraktivitě.

Aplikace pro iPad jsou opravdu vymazlené a to nejen po grafické stránce… Je radost si s nimi hrát (a používat je, samozřejmě). Navíc, každá aplikace ihned po stažení běží bez jakéhokoliv problému ve své plné kráse.

Velmi potěší i plná podpora češtiny. Základní systém i předinstalované aplikace jsou česky. Samozřejmostí je i klávesnice s podporou českých znaků (diakritiky).

Výdrž baterie je úctyhodná. Výrobcem slibovaných 10 hodin je opravdu reálných, sám dosahuji zhruba 13 hodin provozu. Záleží na tom, co na iPadu děláte. I tak je to fakt pěkné. Plně ho nabít mi trvalo cca 3,5 hod.

Smart Cover

Že je Smart Cover – originální obal na iPad od Applu – pěkný jsem tušil. Nicméně zcela předčil mé očekávání. Jednak ta zelená – opravdu hezká:) Zpracování je velmi precizní, přicvaknutí k iPadu je snadné a naprosto přesné, stejně tak jeho otevírání či zavírání. Kromě „designovky“ je to opravdu praktické. Na první pohled (pro nezasvěcené) není poznat, co to nesu a plní ochrannou funkci. Líbí se mi i automatické zamykání a odemykání iPadu pouhým odkrytím krytu.

Díky Smart Coveru je snadné iPad položit nebo postavit. Vše velmi jednoduché, pěkné a přesto precizní.

Snad jen ještě jedna poznámka: Smart Cover se ušpiní mnohem snadněji, než samotný iPad. A podle toho už můj obal vypadá – umatlaný a špinavý. Holt se po nějaké době za pár stovek koupí nový (pozn.: Smart Cover není součástí balení iPadu a kupuje se samostatně).

Naprostá spokojenost

V tuhle chvíli jsem se svým iPadem naprosto spokojený a ani při nejmenším nelituji utracených peněz. Vše, co jsem od něj chtěl a očekával opravdu umí. V mnoha případech jsem mile překvapen tím, jak hezky to funguje.

Pocit ze čtení je mnohem lepší, než jsem čekal. V praxi to opravdu funguje a je to příjemné – třeba takové nedělní poležení na zelené trávě s iPadem v ruce. Čte se snadno, text je ostrý a v případě potřeby lze snadno zvětšit. Prohlížení webu kdykoliv a kdekoliv na takhle velkém displeji je fajné.

Obavy, které jsem původně měl se zcela rozplynuly. Buďto byla obava zbytečná, nebo existuje aplikace, která můj problém řeší. Například práce s přílohami v emailu je bez problémů a to včetně práce s neznámými soubory (třebas .zip). Opravdu mohu říci, že vše, co jsem potřeboval, mi funguje a to více než k mé plné spokojenosti :) Sám jsem překvapen…

Předinstalovaný e-mailový klient je opravdu zdařilý. Přes prvotní nastavení složek (draft, trash, sent) a trochou boje s nastavením odchozí pošty jsem nyní spokojený. Nečekal jsem, že práce s e-mailem bude tak příjemná. Jedinou vadou na kráse je, že si nemohu vybrané zprávy „ohvězdičkovat“ (nebo nevím jak).

A konečně – data. Strachoval jsem se způsobu nahrávání dat a děsil jsem se toho, že si budu každý soubor posílat e-mailem. Přes iTunes (mimochodem naprosto úděsná aplikace!) jsem měl iPad připojený naštěstí jen jednou a to na začátku.

Vzhledem k tomu, že všechna svá data už mám dávno v cloudu,
stačilo jen zadat své jméno, heslo a hurá – data mám i ve svém iPadu :)

Jakýkoliv přenos dat z/do iPadu je díky cloudu snadné, příjemné, rychlé a zcela bez omezení! Kdykoliv a odkudkoliv mám přístup ke všem svým dokumentům…

Chybí Flash a multitasking

Ano, to je pravda. Ale v mém případě je mi to úplně jedno:

Osobně Flash na webu jednoznačně odmítám. Kvalitní weby jsou psané „normálně“ a Flash k tomu nepotřebují. Běžně používám Flash Block, který mi nežádoucí obsah rovnou blokuje. A reklamu, ne díky, nepotřebuji. Prostě se bez Flashe krásně obejdu a během 14 dní jsem nenarazil na web, kde by mi absence Flashe vadila. A navíc, jestli tohle pomůže nějakým webům k tomu, aby se Flashe zbavili a udělali to třebas v HTML 5 – jedině dobře.
BTW: SilverLight také nefunguje, ale toho je tak málo, že o tom snad není ani potřeba nějako zmiňovat.

A multitasking? Hm, nepotřebuji. K čemu? Běžně dělám jednu věc, tak takhle jí prostě dělat musím. O to snad lépe. Nebo si opravdu myslíte, že stíhám hrát hru, číst si e-mail a ještě k tomu odpovídat na Facebooku? Jediné co lze, je poslouchat hudbu na pozadí a u toho dělat cokoliv dalšího.
Jediné omezení, které tady pociťuji, je během stahování – pokud začnu stahovat větší soubor, nemohu vypnout/přepnout aplikaci, protože by se stahování ukončilo. To je sice škoda, ale je to opravdu jediný případ, který vnímám. A navíc, v praxi to není nijak svazující.
Ještě zmíním, že aplikace sice neběží současně, ale tváří se tak. Pokud mám rozepsaný e-mail, přepnu se do jiné aplikace, tam něco udělám a vrátím se zpátky k e-mailu, najdu ho přesně tak, jak jsem ho nechal – rozepsaný. Běžný uživatel tak absenci multitaskingu vůbec nepozná. V podstatě mu nechybí.

Moje a jenom moje

Považuji to spíše za nevýhodu. Svůj iPad nemohu prostě nikomu půjčit – třebas na víkend. Problém je v tom, že ve všech aplikacích mám uložené své profily a jsem přihlášen ke svým účtům. Pokud by i někdo jiný chtěl aplikace používat sám, musel by všechno přenastavit. A pokud by si chtěl jen hrát hry, je zde potenciální riziko zneužití dat nebo přihlášených účtů, které se nedají vypnout.

iPad je tak zařízení pouze pro svého majitele – jemu na míru. Nicméně podobné je to i s mobilními telefony nebo notebooky.

Pár zajímavostí

Neb co stojí za malou zmínku:

• Pod Smart Cover se vejde list A5 :)
• Nechtějte mít iPad čistý, lesklý a neumatlaný => fakt to nejde!
• Podsvícení v posteli je v pohodě. Do úplné tmy to není úplně vhodné – to je světlo až dost agresivní (nicméně čtečky knih umožňují ještě více snížit osvětlení). Naopak i venku je čtení kupodivu použitelné. Nesmí se opírat slunce přímo do displeje (to opravu není nic vidět), ale jinak i za slunného dne si počtete. Navíc, jakmile se začtu, vůbec nevnímám nějaké odrazy.
• Vkládání generovaných hesel je peklo. Mé hesla (např. „5L4aa03k60B“) bylo těžké ručně překlepat…
• V Safari je moc pěkný návod na iPad, který jsem já našel až čtvrtý den.
• Na iPadu se kupodivu píše velmi pěkně a rychle. Myslím tím při poloze na šířku a bez diakritiky.
• Když si koupíte iPad – nejde s ním nic dělat, dokud se nepřipojí k iTunes. (to trochu naštve. To je jako dát dítěti zabalené lízátko, které neumí samo vybalit).
• I mojí babi iPad zaujal a velmi dlouho držela rekord v sekání ovoce :)
• Překvapil mě velmi hlasitý a kvalitní zvuk z vestavěného repráčku
• Na to, že Apple bojkotuje jakýkoliv erotický obsah, našel jsem celou řadu aplikací s touto tématikou. Pozn.: Před stažením si aplikace vyžádá potrvzení, že je vám více než 17 let.
• Ze všech odzkoušených aplikací mi nefungovala jediná. Sama se vypínala.
• Aplikace určené pro iPhone na iPadu vypadají děsně. (ano, jsem rozmazlený z té pěkné grafiky, které se nehodlám vzdát). To snad radši nic, než tohle…

Několik problémů

Abych jen nechválil, tak i trochu té kritiky. Nicméně nejsou to zásadní problémy, kvůli kterým bych přestal iPad používat, nebo mě zcela zásadně omezovaly. Je to spíše nedotažené, hloupé a mnohdy zbytečné.

• Některé aplikace se neotáčejí. A úplně nejhloupější je, že nepočítají s umístěním Smart Coveru na jedné straně – máte tak hru vzhůru nohama!
• Vadí mi přehazování klávesnic. Jinak vypadá klávesnice, pokud zadávám URL adresu a jinak, pokud píši poznámky nebo běžný text. A ta, se kterou píši nejčastěji nemá tečku ani čárku na jedno kliknutí. Musím se přepnout tam a zase zpět (pozn. tečka lze napsat dvojím stiskem mezerníku), což nepříjemně zdržuje.
• Názvy aplikací (často i aplikace samotné) jsou anglicky. To může být pro některé překážka.
• Snad desetkrát jsem stahoval update nového OS 4.31 přes jejich slavné iTunes. To je úplně na hovno program, fakt, že jo.
• Fotky z iPadu nejsou nic moc. Rozlišení 1024px je bídné a fotky celkově nekvalitní. Na přenos videa je to ale dostačující.

Ach ty aplikace

Aplikace. Kapitola sama pro sebe. V podstatě na všechno v iPadu potřebujete nějakou aplikaci. Spousta lidí na to nadává, mě to ale zas tak nevadí:

Nemám problém si kvalitní aplikaci, která řeší mojí potřebu, stáhnout nebo koupit.

Problém s aplikacemi vidím zejména v tom, že jich je celá řada. Všechny by mohly být vhodné, každá ale něco stojí a ne každá nabízí trial nebo lite edici ke stažení zdarma. Jak a kterou si mám tedy vybrat? Zde svádím souboj. Ideálně, kdyby mi tak někdo řekl, jakou aplikaci a na co si mám stáhnout.

A o aplikacích se rozepíši příště. Nabídnu ty aplikace, které se mi líbí…

Musím ale říci, že jsem byl letos celkem zklamaný. Opravu povedené články, u kterých jsem se zasmál, jsem našel asi jen tři. Ostatních bylo málo a nebo vtip zcela unikal.

Co se mi letos líbilo?

• Jednoznačně nejvíce jsem se zasmál u dnešního blogu H1čky, která ani letos nezklamala. Celá řada nově zavedených opatření je zdařilá, ale z bezpečnostních důvodů začít používat IE 6 a pro lepší soustředěnost zaměstnanců jim zakázat internet je opravdu prozíravé :)
• Seznam pro dnešní den upravil nápovědy při vyhledávání a pokud zadáte například „důchodová reforma“, zeptá se, jestli jste neměli na mysli „brigády pro seniory“. Moc povedené a nápověda je pro celou řadu dalších slov… Stačí hledat.
• Společnost Blizzard se rozhodla svojí velmi úspěšnou hru StarCraft II vydat i pro Kinect. Ovládání se může jevit zpočátku jako poněkud složitější, ale za ten herní zážitek to přeci stojí, ne?
• Západočeská univerzita vytáhla do boje s těžkými zbraněmi: Založila vlastní nuda pláž při ZČU, díky které chce zlanařit studenty uvažující o ČVUT… Jednoznačně zajímavá aktivita :)
• Živě se dneska pustilo do pitvy několika notebooků trochu odlišným způsobem. A nepotřebovali k tomu ani šroubovák.

O sociálních sítích se v poslední době hodně mluví. Jsou populární a zažívají velký rozmach. Co to ale znamená pro podnikatele a firmy?

Faktem je, že na sociálních sítích se o vás pravděpodobně mluví.
A to bez ohledu na to, jestli se vám to líbí, nebo ne.

A tak je na snadě tyto sociální sítě monitorovat. Nebo víte, co se o vás včera říkalo? Nabízím několik pádných důvodů proč dění na sociálních sítích monitorovat, co vám to může přinést nebo před čím uchránit.

Nedávné dění neb „Kofolí problém“

Přemýšlel jsem, jak tenhle článek uvést. A nedávné dění mi přišlo vhod. Kofola měla problém na svém webu: Stalo se to, že jim nefungovaly stránky (ano, velké firmě, jakou Kofola je, neběžel několik dní web) a odstávku nebyli schopni rozumně na webu osvětlit. Nepříjemný problém.

Najednou se sociálními sítěmi (zejména Twitterem) začala šířit celá řada stížností, připomínek i výtek. A to nejen od odborníků (zejména vývojáři a tvůrci webových stránek), ale i široké veřejnosti. Počet příspěvků s klíčovým slovem „Kofola“ prudce narostl. Tohle trvalo několik dní, což je opravdu dlouhá doba!

Pokud by byl vhodně zavedený monitoring sociálních sítí, společnost by včas zaregistrovala problém a mohla by jednat. Jak by situaci řešila už je věc druhá.

A protože zájem o web Kofoly byl v tu chvíli veliký, vysloužili si i spuštěné stránky řadu kritiky:

Velké množství rychle přibývajících dat

Zejména s nástupem sociálních sítí přibylo velké množství informací a zpráv, které publikují sami lidé a to velmi často. Je těžké být v obraze a běžnými způsoby sledovat všechny informace související s tématem (jméno společnosti, produktu, apod.).

Co je veřejné a lze tedy monitorovat?

• Twitter je veřejný celý, vyjma heslem chráněných účtů (promile účtů)
• Veřejné stránky na Facebooku (tzv. „Facebook pages“). V případě firem jsou to všechny.
• Profily uživatelů na Facebooku, které jsou veřejné (je jich cca 50%)

Co monitorovat?

• Název společnosti / produktu / značky
  Kromě oficiálních názvů přidejte i obecné a slangové výrazy, případně možné překlepy.
  Např.: „Škoda“, „Škodovka“, „Fábia“ i „Fábie“
• Související názvy a výrazy
  Co lidé vyhledávají v souvislosti s vaší značkou či produktem? Např.: „Auto Jarov“
• Oblast působení
  Pokud působíte regionálně nebo to má smysl, sledujte místní dotazy. Např.: „Autoservis Plzeň“
• Konkurenci
  Určitě víte, kdo je vaší konkurencí. Např.: „Dacia“

To, co ale teď předvedla na svém webu je odborně řečeno: „setsakramentsky velkej průser„.
Kofola nyní představuje ukázkový příklad toho, jak v žádném případě neaktualizovat web. Pamatujete na 90. léta a obrázky „under construction“? No, tak tohle je horší…

Ano dneska je snahou, aby se o vás mluvilo. A odborně tomu říkáme virální marketing. Tohle ale nemá s mrketingem ani za mák společného…

Začalo to tím, že stávající web nebyl moc povedený. O tom se ale teď rozepisovat moc nebudu: Obrovská fotografie zasněžené krajiny na pozadí při prvním jarním dni není opravdu ono. Dále by mě zajímalo, jestli takové zpracování webu skutečně nabídne cílové skupině to, co hledají. Více viz. článek v novinách. No, prostě se moc nepovedl:

A pak ty straky

Víte, co je to straka? Správně, takový ten pták.

Hláška o nedostupnosti webových stránek by asi neměla obsahovat tak hrubý překlep, jak se v tomto případě stalo (a to je jen jedna věta!):

Pro jistotu web zaindexovali i vyhledávače. Tedy na dotaz Kofola se na prvním místě vrací asi něco takového:

Následně došlo k opravě a překlep byl odstraněn. V tuhle chvíli (25. 3. 2011 15:30 hod) zobrazuje na webu Kofola.cz toto:

Suma sumárum?

Takže nejdříve nepovedený web, potom hláška s překlepem (na ty straky stále čekám) a teď hláška bez překlepu, ale pořád bez diakritiky. A to už trvá několik dní! KOFOLO! Prober se!

Vy nesledujete sociální sítě? Vy opravdu nevidíte, kolik lidí o vás nadává? Co si o vás myslí? A kolik lidí za poslední den dva? Jak se to na Twitteru šíří jako lavina? A to s tím nic neděláte?
Už dávno měl být někde zdvižený varovný prst!

Zkuste si vyhledat „Kofola“ na Twitteru: http://twitter.com/#!/search/kofola, to je počtení, co? Kritiku střídá úplné nepochopení postoje Kofoly.

To není k dispozici grafik, který by připravil nějakou pěknou „Under reconstruction“ page? V barvách a duchu Kofoly? Co tam dát třebas odkaz na firma.kofola.cz?

To opravdu padly tržby natolik, že není možné připravit ucházející stránku na web?

To u toho nikdo nepřemýšlí? A vedení je to jedno?

Takovouto ostudu na vlastní domovské stránce a po takovou dobu,
to je opravdu špatně! Kofolo, styď se.

Také by mě zajímalo, jestli jsou k dispozici alespoň statistiky přístupů – za poslední dny tam totiž určitě přišlo pár lidí. A možná více, než obvykle…
Rád bych znal čas, jak dlouho se návštěvníci na webu pohybují a ještě zajímavější by mohl být bounce rate (míra opuštění stránky). Takový pohled na statistiky návštěvnosti je noční můrou každého analytika!

A ještě pár tweetů na závěr:

Opět spuštěný web

Po víkendu Kofola svůj web opět spustila a dočkali jsme se i jakési omluvy. Úroveň posuďte sami:

BTW: Osobně jsem čekal, že tenhle člověk už tam pracovat nebude…

Včera večer jsem se zamyslel nad tím, co bych konkrétně já s tabletem dělal, k čemu bych ho používal a co od něj očekávám. A na co jsem přišel?

K čemu tablet je a k čemu není?

Velkou a častou chybou mnohých lidí je to, že považují tablet jako náhradu za notebook nebo počítač. Jenže, tablet není náhradou za PC. A pravděpodobně ani nikdy nebude. Takže všechna srovnání mezi tabletem a notebookem jsou zcela pasé. To je jako kdybyste chtěli srovnávat barák se stanem… Tablet je doplněk – další zařízení se kterým pracuji jinak, specificky.

Tak nesrovnávejte pořád tablet s něčím jiným. Vždyť, když si kupujete stan, také vůbec neřešíte, že nemá odpad a teplou vodu, že střecha není tak odolná, je problém s klimatizací i vrtáním do stěny. To přeci nejde srovnávat…

Opravdu si neumím představit, že bych své pracovní prostředí s druhým velkým monitorem, pořádnou klávesnicí a myší, vyměnil za nějakou „umatlanou destičku“. Ne, to opravdu nejde a ani to nechci udělat.

Nechtějte vyměnit svůj notebook za tablet. Nepovede se vám to…

Tablet je výborný na konzumování digitálního obsahu: webové stránky, novinky a články (RSS), sledování sociálních sítí (nejčastěji Facebook a Twitter) a pro zábavu: fotografie, video, hudba a hry. Další obrovskou výhodu spatřuji v jeho velikosti – je to prostě destička (o váze mlčím, on se fakt pronese).

Definice mého problému

Jako uživatel notebooku mám několik skutečných problémů, které řeším.

1. Rád bych si četl. A to nejen večer v posteli. Jenže, notebook je velký a těžký, hřeje a fučí mu ventilátor. Nemluvě o tom, že se mi za necelé dvě hodiny vybije, takže musí být zadrátovaný do zásuvky. Na touchpadu se mi navíc blbě dělá a proto mám myš. Další kabel.
2. Když jsem na cestách, musím s sebou tahat notebook. Tedy celý batoh, zase včetně kabelů a myši. A to mě opravdu nebaví. Kolikrát ho raději nechávám doma, než se s tím tahat.

Je tablet řešením?

Já si myslím, že pro mé potřeby z velké části ano. Řeší celou řadu mých současných problémů, se kterými se potýkám.

Sepsal jsem si jakési čtyři oblasti, kdy bych mohl tablet používat. Především jej chci pro volný čas a cestování. Pokud by mi pomohl v práci či prezentaci, jedině dobře. Je to seznam věcí, které bych dělat chtěl, ne které s tabletem dělat lze.

Disclaimer: Podotýkám, že vše níže uvedené se týká mojí osoby a mých potřeb. Nikomu nic nevnucuji a každý může mít jiný názor.

Volný čas

Po práci, doma, v kavárně, v posteli, na zahrádce, apod. Tehdy, kdy mám volný čas a chci konzumovat obsah.

• Prohlížení webu – používá Safari (Webkit), podpora HTML 5, absence FLASHe
• Čtení RSS – speciální aplikace nebo třeba webové rozhraní Google Readeru
• Čtení elektronických knih – lze prohlížet Apple i Amazon knihy (speciální aplikace)
• Čtení PDF dokumentů – umí od začátku
• Publikace na blog – v mém případě aplikace od Wordpressu
• Prohlížení fotografií a obrázků – musí se nahrát přes iTunes nebo z internetu
• Přehrání videa – vše se musí přes iTunes (např. formát .avi), titulky musí být součástí videa. Sluchátka je možné připojit 3,5″ jackem.
• Video na YouTube + Vimeo – YouTube je podporováno, Vimeo běží na HTML 5
• Facebook + Twitter (včetně TwitPic) – speciální aplikace
• Google kalendář – speciální aplikace, není přímo od Google
• VNC (pro vzdálené ovládání PC) – speciální aplikace
• Geocaching – lze použít oficiální Geocaching aplikaci pro iPhone

Cestování

Kdo mě zná, ví, že cestuji téměř výhradně autem. A tedy nemám ani čas dělat něco jiného. Kdybych ale jen alternativní dopravní prostředky použil…

• Navigace (TomTom) - speciální aplikace
• Čtení RSS – speciální aplikace nebo třeba webové rozhraní Google Readeru
• Video, hudba – musí se nahrát přes iTunes
• Facebook, Twitter – speciální aplikace
• Maily (čtení, odpověď, uložení přílohy, přeposlání) - problém s přílohou: formát, který není podporován (např. .zip) nelze otevřít ani uložit
• Google kalendář – speciální aplikace, není přímo od Google

Prezentace

Tím myslím, pokud bych měl někomu narychlo něco ukázat, případně mít podklady pro mojí vlastní prezentaci.

• Fotografie, grafika – nutné nahrát přes iTunes
• Prezentace PowerPoint pro čtení – lze převést na PDF
• Prezentace PDF – umí od začátku
• Google Calendar, Google Analytics, Google Docs - speciální aplikace, nejsou přímo od Google

Práce

I když primárně na tabletu nechci pracovat, co kdybych potřeboval. Mohl bych?

• Facebook, Twitter (pracovně – správa stránek, statistiky) – speciální aplikace
• Maily (čtení, odpověď, uložení přílohy, přeposlání) - problém s přílohou: formát, který není podporován (např. .zip) nelze otevřít ani uložit
• Korekce a tvorba dokumentů Office – lze je otevírat, ukládaní se ve speciálním formátu (Numbers, Pages)
• Google Calendar, Google Analytics, Google Docs - speciální aplikace, nejsou přímo od Google
• Čtení RSS – speciální aplikace nebo třeba webové rozhraní Google Readeru
• Otevření PDFka - umí od začátku
• DropBox (přístup do cloudu) – speciální aplikace
• Alternativa k WinSCP (přístup na server přes ssh) – aplikace pro ssh existují
• Přístup k databázi (něco jako Navicat) – aplikace pro přístup k DB existují
• Přístup do administrace webů

Uff. Chci toho hodně? Někde asi narazím, ale u většiny věcí by mi mohl tablet vyjít vstříc. Ověřím si tenhle seznam a uvidím… Zelené jdou, oranžové s nějakou prací/komplikací navíc a červené nejdou.

A kde jsou další tablety?

Celou dobu, co sepisuji tyto řádky mám na mysli iPad od Applu. A proč? Protože on tu je. Sice můžeme čekat na Androida 3.0 a další slibované tablety, jenže: kde jsou? Kdy budou? A co nám přinesou?

DLC pack obsahuje tři základní rozšíření (Jimmyho zrada, Jimmyho pomsta a Joeho dobrodružství + asi šest nových aut a šest nových oblečků). Celkově by se tak měla základní herní doba prodloužit o dalších 15 hodin (celková herní doba by pak byla cca 25 hodin). Získáme na 85 nových misí (Zrada = 30; Pomsta = 34; Joe = 21 misí) a asi 20 playboyů.

Termín (ne)vydání

No, museli jsme si opravdu hodně počkat. Z původního prosincového vydání se stalo lednové, později únorové a nakonec jsme se v březnu přeci jen dočkali. Zdržení bylo pravděpodobně u schvalování na straně Microsoftu (důvod není zatím znám). Pro nás fanoušky zase další nepříjemnost… (jako kdyby jich už nebylo dost!)

V tuhle chvíli je tedy možné koupit si speciální „bílou“ rozšířenou edici Mafie II nebo DLC pack jakožto rozšíření.

Co se mi líbilo

Po několika hodinách jsem si uvědomil, že se opravdu dobře bavím…

• Mise u Jimmyho jsou celkem dost obyčejné a dabing není nikterak skvělý. Nicméně jako arkádové rozšíření v pořádku. Zato Joeho dobrodružství je opravdu skvělé:
  Ihned první mise byla úplně super: nová lokalita. Musím říct, že je fakt super! (závodit na zamrzlé přehradě za báječné zimní atmosféry je fakt echtovní žůžo!) Další mise zase nová lokace, pěkný herní styl. O pár dalších misí později se opět podíváme do nového prostředí. Nejsou to sice žádné obrovské lokace, ale jsou příjemné a propracované. Stejně tak herní styl. A dál už prozrazovat raději nebudu…
• Několik málo nových automobilů a oblečení je příjemných, ale nijak zásadní.
• V rádiu je možné slyšet pár nových dobových songů.
• Online herní žebříčky jsou povedené a dávají hráči motivaci hrát znovu a znovu. Soutěží tak s ostatními, mají snahu je překonat a být lepšími.
• Celkově DLC prodlužují herní dobu a vybízí k dalšímu hraní. Mám tak důvod jezdit městem, dál se bavit a zkoušet.
• Mise mě opravdu bavily. I když se většinou jednalo o obyčejné a jednoduché mise, některé byly opravdu nápadité a zajímavé.
• Nová stylové hlášky ve hře :)
• Nové hlášky při loadingu…
• Malá poznámka: I když hraji za jinou postavu, ani mi to nepřijde. Faktem je, že Joe byl tedy příjemnější než Jimmy.

Co to tady ale smrdí?

Nemohu si ale odpustit i několik výtek na tvůrce:

• Mise, které už kdysi prezentovali vývojáři jsme ve výsledné hře nenašli. Navíc si myslím, že to Elizabeth někdy i popřela s tím, že to byla jen zkušební mise. Jenže ono ne! Najednou koukám, že v přídavku tu misi hraji… Aha, že by náhoda?
• Pamatujete, když nás Burski nebo Derek vždycky odpálkovali v duchu „Teď pro Tebe nic nemám, přijď příště“? A samozřejmě nikdy pro nás nic neměli? Tak ano, teď hrajeme přesně ty mise. A je to tak nápadné, až hanba!
• Tvůrci nás asi chtějí naštvat tím, že nám servírují mise, kdy honíme auto a máme ho zastavit nebo zlikvidovat. Zatímco oni po nás zdárně střílí z auta, my jen tupě sedíme a čumíme (když nemůžeme střílet z auta, tak by nemuseli ani oni, ne?).
• Až teď dostáváme chybějící obsah a části skládačky. Ať moc nespoileruju, tak se třebas dozvíme trochu o Martym nebo pochopíme, proč jsme Henryho nechápali jako udavače.
  => jenže, tohle mělo být v hlavním příběhu! Díky tomu by byl celkový dojem hráče mnohem lepší, nebyl by takový prostor pro nepochopení a mezery v příběhu…
• Číslo ve věznici u Jimmyho je opravdu náhoda?

Suma sumárum

Ať už to bylo s vysekáním obsahu z původní hry a jeho nacpání do DLC jakkoliv (a můj názor je jasně uveden výše), za sebe mohu jednoznačně říci, že teď jsem celkem spokojený. Hra dostala zejména prodlouženou herní dobu a pěkné mise. Líbí se mi i ta arkádovost (na způsob volné jízdy v první Mafii). Prostě zase má člověk co v Empire Bay dělat a má motivaci k tomu hrát znova a lépe- zejména díky žebříčkům i achievementům.

Jestli Mafii II ještě nemáte, tak rozhodně doporučuji Extended edition. A pokud už ji máte, určitě do DLC packu zainvestujte. Podle mého je to dobrá volba…

Myslím, že moje brigádnická historie je opravdu pěkná.
A i když jsem opravdu nedělal všechno, „nabrigádničil“ jsem se dost…

Myslím, že každý by si už od svých mladých studentských let měl nějaké ty brigády vyzkoušet. A čím více, tím lépe. Je to ta nejlepší průprava do dalšího života. Člověk získá řadu zkušeností a pozná, jak to chodí.

Zapátral jsem tedy ve své minulosti, vytáhl staré smlouvy a vyzpovídal svojí babičku i mamku, které mi pomohly s časovým uspořádáním jednotlivých brigád. Nyní nabízím pěkně ucelený přehled mých brigádnických zážitků:

Seznam mých brigád

Neb co všechno a kde jsem dělal

• Sběr jablek, 1998 – 2001 (6. – 9. třída ZŠ)
  Za historicky první brigádu považuji právě sběr jablek. Při základní škole není mnoho způsobů, jak si vydělat peníze. A tak jsme s bráchou vzali káru, pytle a vyrazili k jabloním u silnic. Jablka jsou veřejná a pokud si je setřesete, jsou vaše. Ty už stačí odvézt do sběrny a v občas zajímavém kurzu směnit za peníze :)
• Sběr kartonu, 2000 (8. třída ZŠ)
  V podobném duchu jako u sběru jablek jsem o letních prázdninách obcházel místní elektro a zeleninu, kde byly smluvené lepenkové krabice. Ty jsem dostal za to, že jsem je rozebral a odvezl. Když se jich nashromáždilo doma hodně, odvezl jsem je do sběrny surovin. Tenkrát se ještě vykupovalo za zajímavé ceny.
• Roznáška novin, 2001 – 2005 (celé čtyři roky na SŠ)
  Spolu s velkým rozmachem obchodních řetězců bylo potřeba distributorů novin (tak se jmenovala moje pracovní pozice). Tedy začal jsem v Horažďovicích roznášet letáky Strakonického Kauflandu. Tenkrát se jednalo o „Tip Týdne“. Roznášel jsem každý týden v pátek večer po návratu ze SŠ intru a roznáška trvala něco ke čtyřem hodinám.
  Po tom, co jsem se s rodinou přestěhoval koncem roku 2002 do Plzně, pokračoval jsem s roznosem novin na sídlišti Vinice, kde jsem bydlel.
• Nákup, údržba a servis PC, 2001 – 2006 (celé čtyři roky na SŠ + první rok na VŠ ZČU)
  Počítače jsem si velice oblíbil a fandil jim. Není tak divu, že jsem začal nakupovat a montovat hardware (doporučil jsem počítačovou sestavu, tu zakoupil, postavil a zahořel). Součástí mé práce byla často i instalace operačního systému Windows a dalšího potřebného softwaru. V neposlední řadě jsem se zabýval údržbou a servisem PC – pokud měl někdo problém, pomohl jsem mu jej vyřešit.
  Z původního okruhu svých nejbližších jsem celkem rychle své služby poskytoval i přátelům přátel mých přátel…
• Carrefour, 2002 – 2005 (téměř celá SŠ)
  Využíval jsem volnějších pracovních dnů, svátků i prázdnin k tomu, abych mohl chodit do tehdy největšího obchodního řetězce v Plzni. Dnes je to Tesco na Borských polích. Dohromady jsem zde odpracoval stovky hodin a vystřídal hned několik pracovních pozic:
  • Pekárna – mohu říci, že to byla pekárna se vším všudy a kromě brzkého ranního vstávání jsem si vyzkoušel opravdu vše. Od přípravy surovin, přes míchání, přípravu, pečení, vyndavání z pecí až po balení. Samozřejmostí bylo i doplňování čerstvého pečiva do obchodu. V rámci všech prací v Carrefouru moje nejoblíbenější – krásně sladce to tam vonělo :)
  • Cukrárna – nejčastěji jsem plnil koblihy, převážel a doplňoval sladkosti a myl nádobí. Pěkná práce s velkým pokušením – já sladké opravdu rád!
  • Doplňování zboží – tím jsem v Carrefouru původně začínal a oddělení jsem vystřídal několik. Od nejoblíbenějších trvanlivých potravin (kafe, čaj), přes čerstvé potraviny (máslo, mléko) až po méně oblíbené pití (limonády, džusy).
  • Prodejní pulty – to je tam, kde stojíte a prodáváte lidem to, co si přejí. Prodával jsem tak koblihy, pizzu i halušky. Nejzajímavějším a nejnáročnějším byl potom obslužný pult uzenin a sýrů: „Dobrý den, 10 dkg loveckého, 30 dkg sekané v celku a k tomu pět párů Vídeňských párků (=10 nožiček :)
  • Lahvárna – méně známá druhá strana automatu, kam vkládáte prázdné láhve a přepravky. Úkolem je třídit lahve (světlé nebo tmavé lahve od piva, limonády, šťávy, …) a ty poté skládat na paletu a odvážet pryč.
• Kaufland, 2002 (prvák na SŠ, letní prázdniny)
  Mým „posláním“ byl úklid parkoviště a tahání vozíků (těch, kteří nakupující zaparkovali do boxů na parkovišti) k obchodu. Práce zajímavá a ani ne moc náročná. Problém byly jen ty hodiny nad hlavou, které připomínaly pomalu utíkající čas.
• Panasonic, 2003 – 2004 (druhák a třeťák na SŠ)
  Nikdy jsem nedělal přímo na pásu, ale hodně jsem se přiblížil. Přivážel jsem materiál k pásu a na druhém konci zase odvážel cosi, co se více blížilo televizi. Kromě toho jsem se dostal i k balení a drobným přípravám v podobě lepení těsnění, štítků, apod. Zajímavou kapitolou byl tzv. „rework“, kdy jsme vybalovali plazmové televize, přehráli jim firmware a opět zabalili zpět.
  Do Panasonicu jsem chodil podobně jako do Carrefouru – zejména o víkendech, prázdninách a volnějších pracovních dnech po škole.
• Bazén Slovany Plzeň, 2003 (druhák na SŠ, téměř celé letní prázdniny)
  Udržoval jsem venkovní bazén a staral se o trávník (sběr odpadků, zalévání). Dále jsem čistil vnitřní bazény, tobogán, výřivky i brouzdaliště pro děti. Kompletní čištění sauny byla také kapitola sama pro sebe.
• Úklid ředitelství ZOO, podzim 2003 – léto 2004 (třeťák na SŠ)
  Každý všední den večer bylo potřeba uklidit. Zejména bylo potřeba vysát koberce, zamést a vytřít podlahy včetně schodiště, vynést koše.
• Internet StrazNet, 2004 – 2006 (čtvrťák na SŠ a prvák na VŠ ZČU)
  S rodinou jsem se nastěhoval do Plzně a v naší bytovce měl 59 sousedů. Celý barák bez připojení k internetu mě nenechával spát a s kolegy jsme založili občanské sdružení. V rámci sdružení jsme vybudovali celou síťovou infrastrukturu, připojovali nové lidi, spravovali síť.
• Turnikety ZOO, 2004 (třeťák na SŠ, první polovina prázdnin)
  Návštěvníkům Plzeňské ZOO jsem pomáhal s nově zabudovanými turnikety. Ukazoval jsem, jak mají s turnikety zacházet a pokud bylo potřeba, pomáhal jsem maminkám s kočárky. Počasí krásné a návštěvníků spousta. Sám jsem se divil, kolik lidí s turnikety neumělo zacházet.
• Bufet „U aligátora“, 2004 (třeťák na SŠ, druhá polovina prázdnin)
  Téměř měsíc a půl jsem denně chodil na dvanáctky do bufetu „U aligátora“, který byl v Plzeňské ZOO. Na starosti jsem měl kuchyň a přípravu rychlého občerstvení: od párků v rohlíku, přes hranolky, hamburgery až po pizzu. Práce v kuchyni bylo opravdu hodně a za perných letních dní jsem se nestačil otáčet.
  Vlastní kapitolou byl později prodej zmrzliny, kdy jsem nabízel kopečkovou zmrzlinu za 7 Kč. A nevěřili byste, za jak dlouho se přejíte zmrzliny, když jí máte zdarma :)
• Sušené květiny, zima 2004 – léto 2005 (čtvrťák na SŠ a prázdniny před VŠ ZČU)
  Jednalo se o ruční práce, pomáhal jsem s přípravou výroby sušených květin. Na starosti jsem měl sběr květin na louce, jejich sušení, třídění. Poté celou řadu režijních činností jako paspartování, lepení, balení, apod. Končilo to krásným výletem do Frankfurtu, kde se předávala plná dodávka zboží.
• Elektro Gruber, 2005 (prázdniny před prvákem VŠ ZČU)
  Místní obchodník Karel Gruber mi nabídl práci v jeho obchodě. Mohl jsem tak zpeněžit své zkušenosti v elektro oboru i práce s PC. Tedy instaloval jsem počítače, odborně kvalifikoval elektro měřáky, přebíral a kontroloval zboží do elektrobazaru. Velice technicky zaměřená práce, která mi bohužel nepřinesla tolik, kolik jsem očekával. Největším přínosem bylo setkání s Vaškem, se kterým jsme začali dál podnikat…
• Síť Airnet-VMA, 2005 – 2006 (celý prvák na VŠ ZČU včetně prázdnin)
  Jak jsem zmínil, potkal jsem Vaška, kterému jsem pomáhal s budováním komunitní počítačové sítě v Plzni. Nejvíce jsem se účastnil připojování: tedy instalace přijímacích jednotek (antén) na střechy domů, rozvody a instalace v bytech. Tahle práce mě opravdu bavila a mnohému jsem se naučil.
• Jirout reklamy, 2007 (letní prázdniny po prváku na VŠ Upce)
  I když tenkrát jsem byl „jen“ řadový pracant, dost jsem zde pochytil a naučil se. Dostal jsem se k zajímavým zakázkám: od výroby nálepek, letáčků i plakátů, přes velkoformátové tisky v podobě billboardů, polepy osobních i nákladních automobilů až po malování na led před hokejovou sezónou. Oblíbil jsem si i časté řízení aut a to včetně dodávek.
• Koldasoft, s.r.o., od listopadu 2007 (začátek druháku na VŠ Upce)
  Už v listopadu 2007 jsme začali pracovat na formě společnosti, kterou jsme v únoru 2008 založili. A tím moje brigádnická činnost skončila…

Tak vidíte, že jsem nedělal všechno :)

Komunikace na Twitteru je celkem specifická. A to nejen kvůli svým 140 znakům. Firmy často používají tuhle sociální síť polovičatě – směrem ven. Občas sice posbírají nějaké reakce, ale zpravidla neplní klasickou funkci toho, že by firemní Twitter účet sledoval ostatní.

Níže uvedená doporučení jsou mé soukromé názory a má doporučení, které rozhodně nepovažuji za jediné správné. I v tomto článku stále uvažuji, že follower = fanoušek.

Twitter jako místo pro stručné a věcné novinky, které je možné publikovat veřejně.

Proč používat Twitter?

• Specificky zaměření uživatelé – Twitter není rozšířený jako Facebook, přesto je zde zajímavá skupina lidí: Především technicky zaměření uživatelé (tzv. geekové) a média. Právě média často používají kvůli jednoduchosti služeb Twitteru. Jste-li internetová firma, neměli byste na Twitteru rozhodně chybět.

• Publikování na Twitteru je výrazně jednodušší, než v jiných sociálních. Může to být dobrý zkušební balonek v oblasti marketingu na sociálních sítích pro vaši firmu. Pokud začínáte, zkuste právě Twitter – je jednodušší než Facebook, kdy neobsahuje žádné složité aplikace a řadu možností.

• Informace na Twitteru jsou stručné a neobtěžují. Musíte se vejít do 140 znaků a to včetně případného odkazu. Dobře si tak rozmyslíte, co a jakým způsobem napíšete. Sám velice vítám krátkost těchto zpráviček.

Základní principy

• Úspěšný twitter účet se neposuzuje podle toho, kolik má fanoušků. Vždy je potřeba přihlédnout k tomu, koho jste si vytyčili za cílovou skupinu, co a kde děláte (Lady Gaga vs. domov důchodců v dolních Kotěhůlkách).
• Kde vzít fanoušky? Asi nemá smysl jako firma sledovat řadu zdrojů. Doporučuji sledovat ty, kteří sledují vás. Lidé si váš firemní účet najdou předně proto, že je zajímavý.
  Výhodou zde je i možnost zaslání DM (přímé zprávy přes Twitter) svému fanouškovi.
• Fanoušci, kteří vás sledují, napíšou mnoho svých tweetů. Ty vás ale zpravidla vůbec nezajímají. Nicméně je dobré sledovat a filtrovat vybraná klíčová slova.
• Pokud sledujete velké množství fanoušků nebo pracujete s Twitterem ve velkém, může být práce s účtem velmi problematická. Doporučuji využít nějakého nástroje, např. CoTweet.

Co dělat?

• Na Twitter piště, když máte co říci. Opět je dobré zvolit rozumný čas.
• Pište neformálně o menších novinkách, které si nezaslouží článek na blogu či tiskovou zprávu. Svůj prostor určitě mají různé „momentky“ z dění ve vaší firmě.
• Diskutujte přes Twitter. Určitě, pokud je to možné.
• Retweetujte, ale s rozmyslem. Pokud si myslíte, že informace je pro vaše fanoušky zajímavá, určitě přepošlete zprávu dále.

Co nedělat?

• Nenabírejte kvantem účty. Třeba tak, že budete všechny sledovat a někteří vás začnou sledovat zpět. To vůbec nepotřebujete.
• Nemusíte děkovat za sledování. Možná to bylo trendové, ale dnes to není nutné.

Jako zajímavé rozšíření pro Facebook můžete nechat zobrazovat své tweety na speciální záložce.

Na začátku je nutné vybrat si mezi stránkou a skupinou. Později se to bohužel nedá změnit. Pokud máte stránku, budete jí tak mít pořád. Pravděpodobně použijete stránku, která se pro firemní propagaci hodí mnohem lépe.

Proč používat Facebook?

• Obrovská základna uživatelů. Jde o nejvíce rozšířenou sociální síť.
• S Facebookem umí hodně lidí „dobře“ zacházet. Najdeme zde i méně počítačově gramotné jedince – lze tak velmi dobře cílit na širokou veřejnost.
• Snadné využití multimédií – fotografie, videa ale i odkazy jsou na Facebooku hračka. A pro všechny.
• Neomezujete se délkou sdělení. Příspěvek na zdi může být celkem libovolně dlouhý (ale neopisujte celou A4 – to stejně nikdo nepřečte).

Propagace v podobě stránky na Facebooku není zpravidla vhodná pro získávání nových zákazníků, ale spíše na udržování současných klientů a vztahů s nimi. Samozřejmě ty mohu motivovat k opakovanému nákupu. Facebook jako takový vám pravděpodobně nevydělá – ale můžete své fanoušky velmi snadno a levně směrovat na vaše nákupní akce, webové stránky či e-shop, apod.

Možnosti na stránce

Zmínil jsem, že většina firem používá stránku pro svou propagaci. Jako firma můžete na Facebooku sdílet to samé, jako běžný uživatel.

• Aktualizujete svůj stav. Cokoliv napíšete na svou zeď, zobrazí se vašim fanouškům. Pokud chtějí, mohou rovnou reagovat – v podobě komentáře nebo označit jako „to se mi líbí“.
• Vaše zeď je místo pro hlavní komunikaci: umístěte sem zajímavosti, pikantnosti, co se děje v „zákulisí“, vaše nové produkty, slevy, akce a novinky.
• Vkládejte multimediální obsah:
  • Odkazy – nebojte se podělit o zajímavý obsah, na který jste narazili. Odkazovat můžete na zajímavé události ve vašem oboru, veletrhy, školení a semináře, novinky, … Prostě na cokoliv, co vás napadne.
  • Fotografie – nabídnout můžete fotky z kanceláře, provozovny, firemního večírku, výrobků, sponzorských akcí, … Zajímavé mohou být i momentky z běžné práce, které vám mohou připadat obyčejné rutinní, nicméně pro fanouška to může být velmi zajímavé.
  • Videa – stále oblíbenější formát nesmí chybět. Nabídněte video manuály, instruktážní videa, upoutávky na pořádané akce…

• Nabídněte diskusi a ankety – zapojte své fanoušky a zjistěte, co si myslí o nových produktech a službách. Ptát se můžete nejen zpětně na již distribuované produkty, ale i na ty, které připravujete. Můžete získat velmi zajímavou zpětnou vazbu. Nic nebrání ani tomu, udělat odlehčenou anketu.
• Informace o firmě – nezapomeňte uvést základní kontaktní údaje, připojte odkazy na firemní web, blog, apod. Pro tyto údaje jsou přímo připraveny místa (formuláře).
• Technická podpora - z některých stránek se pomalu stává technická podpora, a to ne ledajaká (specifické dotazy, vše je vidět na veřejnosti, …). Je jen na vás, jestli vám to vyhovuje. Pokud ano, provozujte jí i nadále. V opačném případě se jí snažte vyhnout.

Potenciál Facebooku je velký a firmy stále zjišťují, jak by se dal co nejvíce využít.
Buďte první, kdo na něco zajímavého přijde…

Vhodné aplikace pro marketingové účely

Cílem působení na sociálních sítích je, aby si fanoušci přeposílali informace a dále je sdíleli. A co mají rádi, co byste měli zveřejňovat?

• Kvízy a testy jsou velmi oblíbené. Fanoušci si sdílejí výsledky a porovnávají. Navíc je možné tímto způsobem velice snadno posbírat názory fanoušků (vaší cílové skupiny).
• Darování / posílání virtuálních předmětů – neskutečně oblíbená aktivita většiny fanoušků. Jde o to vzít či vytvořit nějaký předmět a motivovat fanoušky k jeho hromadnému rozesílání. Velmi zdařilou kampaň připravila Pilsner Urquell: Pošli Plzničku.
• Hry a aplikace – jsou velmi oblíbené u většiny fanoušků. Aplikaci si můžete nechat sami vytvořit nebo využít nějaké, která je již hotová. Realizace vlastní hry je celkem nákladná (oproti jiným formám prezentace na Facebooku) a výsledek musí být originální a zajímavý.
  Vhodné jsou zejména pro ty, kteří tráví na Facebooku hodně času (pozor, zda-li se jedná o vaši cílovou skupinu). Početnou skupinou jsou v tomto případě zejména mladí a studenti. Pracovně vytížení nemají čas každý den zalévat mrkev.
  A jaké aplikace lákají fanoušky nejvíce? Mohou to být různé horoskopy, biorytmy, různé náhodně generované tipy (jako sexuální poloha, jaké postavě jsi nejblíže, kdo na tebe myslí, apod. – často není založeno na pravdě, ale jde o tu zajímavost).

Pozor si dávejte na data, která z aplikací získáte. Dbejte na způsob jejich uchování a zamezte dalšímu šíření. Zpracování a sdílení osobních údajů podléhá zákonu o ohraně osobních údajů.

Pro Twitter i Facebook platí v zásadě stejná pravidla. A právě o těch se dnes zmíním. Máme tedy obecné věci a postupy, které lze použít bez ohledu na to, jakou sociální síť používáte.

K oběma nejpoužívanějším sítím se poté podrobněji rozepíši a zaměřím na jejich specifika.

Jak obecně přistupovat k sociálním sítím?

Předně si zvolte způsob a jazyk, jakým budete s fanoušky komunikovat. Je potřeba si uvědomit, jak přesně budete na těchto sociálních sítích vystupovat, jaký druh a kolik informací budete nabízet, …

Více jak 90% fanoušků se odhlásí z důvodu příliš častého,
nudného nebo irelevantní sdělení.

Celkem dobrým směrem je uvolněná atmosféra, jakési nahlédnutí pod pokličku – do zákulisí firmy. A to mají lidé rádi. Nabídněte video jak se natáčela vaše televizní reklama, jak vznikal nový produkt, jak jste se stěhovali, …

Pět základních doporučení

1. Sdílejte – nabídněte zajímavý obsah, umožněte nahlédnout do zákulisí vaší společnosti, nabízejte novinky a aktuality. Mluvte o vašem oboru a dění v něm.
   Motivujte fanoušky k tomu, aby sami dále sdíleli… Právě v rychlém a snadném sdílení je skryta celá síla sociálních sítí.
2. Naslouchejte vašim fanouškům, vnímejte je.
3. Odpovídejte a reagujte – někdo vám odpoví, pošle zprávu, přidá komentář, … Pokud je potřeba, reagujte. A ideálně včas. Přijímejte kladné i záporné hodnocení.
4. Ptejte se – ptejte se svých fanoušků, získávejte jejich názory a podněty.
5. Odměňujte – není tak náročné ani drahé odměnit ty fanoušky, kteří vás sledují. Mohou získat speciální informace a to dříve než ostatní. Zveřejněte zajímavou nebo časově omezenou nabídku, speciální slevu, uspořádejte soutěž, …

Mějte na paměti, že informace se brzy ztratí. Stejně tak rychle, jako se informace rozšířila, tak i upadne do propadliště digitálních dějin.

Základní chování

Nahnat fanoušky je jedna věc. Udržet si je a dobře s nimi pracovat je věc druhá. Je samozřejmě potřeba počítat s tím, že někdo odejde – měl jiná očekávání, vy prezentujete jiným způsobem, má jiné zájmy, apod. Odešel, to se ale nic neděje. Většinu svých fanoušků byste si však měli udržet. A pochopitelně získávat nové.

• Pište zajímavé věci vhodným způsobem. Obecně doporučuji zveřejňovat takové informace, které vzbuzují pozornost a fanoušci se je jinde a dříve nedozví. Fanoušky musí vaše sdělení zajímat. Nemůžete jim „cpát“ jen reklamu…
• Pokud nemáte co říci, mlčte. Věc, na kterou spousta lidí zapomíná. Není účelem za každou cenu „něco plácnout“. Nejen, že to nikoho nezajímá a je to k ničemu, ale působí to negativně a zvyšuje se šance, že přijdete o fanouška.
• Nebojte se médií. Zveřejňujte videa, fotografie, infografiku, …
• Poskytněte něco „ze soukromí“. Ukažte prostory, kde zaměstnanci pracují, kde se vyrábí nebo tvoří. Nabídněte fotografie i videa z firemních akcí a aktivit. Celkově tak podporujete důvěryhodnost společnosti.
• Zapojte své fanoušky. Pokuste se své fanoušky nadchnout tolik, že budou mít sami zájem o další propagaci zprávy. Zajímavost, pikantnost nebo skvělou soutěž si nikdo nechce nechat pro sebe a bude jí dále sdílet… Právě tudy vede cesta ke snadnému získávání nových fanoušků.
• Dejte fanouškům pocit, že jsou VIP. Nabídněte těm, kteří vás sledují něco navíc. Může se jednat o časově omezenou slevu, poukázky, účast na vybrané akci, soutěže, apod.
• Domluvte se, kdo bude na sociální sítě psát. Může vás být samozřejmě více, ale nemělo by docházet k trapným situacím (řeknete to najednou dva, nebo nikdo). Tahle nejednotnost by mohla být velmi rychle prokouknuta veřejností a nevypadá dobře. Pokud chcete, podepište se.
• Neopakujte se. Ověřte si, že píšete nové příspěvky jinak. Pokud se už desátý příspěvek tváří stejně jako ty minulé, nevypadá to dobře. Skutečně to nudí. Namísto opakujícího se „V našem eshopu je nový produkt: výrobek XY“ lehce větu upravte: „Líbí se vám výrobek XY? Prohlédněte si jeho přednosti v našem e-shopu“.
  Snažte se o příspěvky různých typů. Jednou napište o novém produktu, poté připojte fotografii z teambuildingu, odkažte na událost ve vašem oboru, …

Sledovali byste sami vlastní firmu na sociálních sítích?
Jaký by byl pro vás jakožto fanouška přínos?

Co naopak nedělat?

Co se nevyplatí, neb na co si dát na sociálních sítích pozor:

• Osobní profil či účet není pro firemní propagaci určen. Pro firmu vytvořte vlastní účet (Twitter) nebo založte novou stránku / skupinu (Facebook).
• Nespamujte. Už to slovo fanoušky odrazuje, a pokud jim každé ráno nasypete snůšku nesmyslných reklamních textů, jistojistě o ně brzy přijdete. Spíše dříve, než později.
• Nepublikujte cizí obsah. Ano, inspirovat se můžete i u vaší konkurence, ale mějte na paměti autorská práva. Nekopírujte.
• Ignorace či případná arogance skutečně není na místě. Naslouchejte fanouškům, reagujte a bavte se s nimi. Buďte sociální – však o tom to je.
• Nepomlouvejte konkurenci. Krom toho, že by mohla mít více fanoušků a lepší marketing na sociálních sítích, kterým by vás rozdrtila, se to prostě nedělá (dopouštíte se nekalé soutěže). Ani na sociálních sítích. Pokud už musíte konkurenci zmínit, mějte podložená fakta.
• Nelžete. Poskytnout lživé či zavádějící informace může sice pomoci rozšířit zprávu, způsobit zájem a poprask na sociální síti. Ale brzy se na to přijde a není to pro vás dobrá vizitka. Publikujte ověřené a správné informace. V případě potřeby uveďte informaci o domněnce.

Jak často aktualizovat?

Kdy a jak často publikovat na sociálních sítích? Když bude zpráv moc nebo nebudou zajímavé, fanoušci odejdou. V případě Facebooku si fanoušci mohou jen vypnout zobrazování vašich příspěvků na své zdi. Vy ho sice jako fanouška vidíte, ale on k němu se vaše informace vůbec nedostanou.

Pokud máte co říct, řekněte to. V opačném případě raději nic neříkejte.

Obecná odpověď na to, jak často publikovat neexistuje. Je to hodně individuální. Obecně se říká, že jednou za měsíc je minimum. Naopak maximum má každý jiný. Záleží na oboru i na zájmech fanoušků. Pokud se koná významná akce jednou za rok, můžete (a měli byste) samozřejmě publikovat častěji. Pokud se nic neděje, neobtěžujte lidi zbytečně.

Rada závěrem

Pokud začínáte, inspirujte se u konkurence. Koukněte, jak působí vaše přímá konkurence na sociálních sítích. Ale pozor, je hodně důležité, aby se jednalo o konkurenci. Ostatní obory totiž mohou mít jinak nastaveny parametry a komunikace probíhá jinak. Inspirujte se na správných místech.
Společnosti T-mobile se velice zdařila jejich kampaň s Chuckem Norrisem, kde se o velkou část distribuce postarali sami fanoušci. Ale můžete u své firmy udělat něco podobného?

Nečekejte zázraky. Prezentace na sociálních sítích je pro drtivou většinu firem jen malou troškou do celého marketingového a komunikačního mixu.

V žádném případě ale nenabádám ke sprostému kopírování. To skutečně ne.

Začátky bývají těžké a to i v případě sociálních sítí. Pokud budete mít pocit (a on to nebude jen pocit), že píšete „sama pro sebe“ a nikdo to nečte, setrvejte. Pište a publikujte, jako kdyby váš účet sledovala celá horda fanoušků. Nezapomínejte, že pokud se někdo podívá na váš účet (stránku, profil), musí vidět v historii něco, co ho přiměje stát se vaším fanouškem…

A co dál?

Obecné informace o propagaci na sociálních sítích už znáte. Teď by bylo fajn podrobněji se zaměřit na nejrozšířenější sociální sítě, kterými jsou Facebook a Twitter. V čem se způsob propagace a přístup k těmto službám liší? Jak vytáhnout z každé maximum?

• Jak na firemní prezentaci – Facebook
• Jak na firemní prezentaci – Twitter

A přesně o tom by měl být dnešní článek: jak využít sociální sítě k vlastní propagaci firmy, značky či výrobku. Rád bych zmínil základní principy fungování, doporučení čemu se věnovat a čemu se naopak raději vyhnout. Řeč přijde zejména na Facebook a Twitter.

I když firemní přístup je značně odlišný od toho „uživatelského“, věřím, že i někdo z běžných uživatelů zde najde pár inspirujících nápadů či námětů.

Hned na úvod si dovolím (tak trochu barbarsky) definovat pojem „Fanoušek“, který budu používat nadále ve všech případech. Tedy bez ohledu na to, jestli se bavím o Twitteru a jedná se zde o followera (česky sledujícího), zaškrtnu „to se mi líbí“, stanu se fanouškem, … Fanoušek je tedy tím, kdo obecně přijímá sdělení prostřednictvím sociální sítě.

Sociální sítě – fenomén současnosti

Pojem sociální síť není jen Facebook, jak si mnozí myslí. Pod pojmem „sociální“ si v běžném životě představujeme společenství lidí, kteří na sebe mají svým způsobem vliv. Být sociální je základní povahou člověka. Facebook tento výraz jen rozšířil do neskutečných rozměrů a medializoval.

Facebook je dnes asi nejznámější sociální síti, nikoliv však jedinou. Mezi další významné můžeme zahrnout například Twitter, YouTube, LinkedIn a další. Svého času u nás „frčeli“ sociální sítě v podobě Spolužáci.cz a Lidé.cz.

Někteří je přijímají a jiní odmítají,
pro někoho se stávají smyslem života,
druzí je používají naopak jen sporadicky.

Proč propagovat na sociálních sítích?

Sociální sítě mohou být novým způsobem (kanálem) jak komunikovat se stávajícími nebo novými zákazníky.

• Příhodné místo pro diskusi a oboustranný kontakt – fanoušek může s firmou velmi snadno komunikovat, sdílet své pocity, potřeby a dotazy.
• Rychlost – nové sdělení se šíří skutečně velmi rychle. Jakmile firma zveřejní nové informace, fanoušek je může mít během zlomku sekundy u sebe.
• Jiný způsob komunikace – výhoda i nevýhoda zároveň. Způsob komunikace firem na sociálních sítí je značně odlišný od toho, na který jsou zvyklí doposud (například z tiskových zpráv). Je nutné se přizpůsobit.
• Široké možnosti použití – sociální sítě může firma využít pro budování pozitivní image, získávat zpětnou vazbu od fanoušků, uplatnění najde i v případě krizového marketingu.
• Velký potenciál – fanoušci sami sledují dění, mají zájem o novinky a sdílejí, pokud je něco zaujme. Tohoto potenciálu je potřeba rozhodně využít.
  Ale pozor, ztratit fanoušky můžete velmi snadno!
• Znalost prostředí – fanoušci znají prostředí sociální sítě a umějí s ním zacházet. Přihlášení i odhlášení odběru zpráv (stát se fanouškem) je standardizované. Fanoušci z něj nemají takové obavy, jako například z přihlášení k odběru newsletteru e-mailem. Mohou se kdykoliv sami odhlásit, což jim dává pocit, že oni jsou tu pánem.
• Je to zdarma – alespoň pro fanoušky. Věc, na kterou slyší a která umožní bezproblémové používání opravdu každému.

Komerční potenciál

O tom, že sociální sítě mají komerční potenciál, není sporu. Jeho velikost a využití je však otázkou druhou: Zatímco řada nadšenců hlásá zlaté doly, osobně se držím při zemi. Přeci jen se bavíme o sociálním prostředí – tedy reklama zde může mít své místo, ale pouze v určitých mezích. A za jisté hranice by jít neměla.

Služby bychom mohli podle jejich podstaty rozdělit na základní skupiny:

• Neplacená reklama = stránky a skupiny na Facebooku, účet na Twitteru
  Pokud říkám neplacená, samozřejmě tím nemyslím, že nestojí žádné prostředky, to ne. Pouze sociální síti jako takové neplatíte za zprostředkování. Obrovský potenciál se tak nabízí v rámci vašeho virálního marketingu, kdy šíříte svá sdělení zdarma.
  Metoda je vhodná zejména pro udržování stávajících zákazníků, prohlubování vzájemných vztahů, zjišťování zpětné vazby, apod. Fanouškem jsou v drtivé většině ti, kteří firmu znají. Sami si ji vyhledali a již dopředu věděli, že chtějí být fanouškem.
  Velký potenciál pro uveřejnění zajímavého obsahu, který bude nadále sdílen.
  • Právě o neplacených způsobech bude zbývající článek
• Placená reklama = PPC u Facebooku, sponzorované tweety u Twitteru
  Vhodný způsob získání nových zákazníků – reklama se totiž zobrazuje těm, kteří o této firmě nikdy nemuseli slyšet. Výhodou je i snadné zacílení (mohu si nastavit věk, pohlaví, zájmy, bydliště, apod.). Reklama se tak zpravidla zobrazuje tam, kde má. U reklamy je navíc možnost feedbacku (líbí, nelíbí + možnost přímo odstranit).
• Aplikace na Facebooku – jsou tak trošku kapitolou sama pro sebe. Pokud se nějaká aplikace povede, bude ve velkém sdílena a používána velkým množstvím fanoušků může generovat slušné příjmy – většinou v podobě „herních bodů“, kupovaných za skutečné peníze.

Čeho chceme v sociálních sítích dosáhnout?

Primární snahou je přimět uživatele k časté činnosti: komentování, reagování, sdílení, apod.

Všichni podnikatelé znají snad nejlepší způsob reklamy: Tím je ústní sdělení („word of mouth“). Pokud se někomu něco líbí, nenechá si to pro sebe. V hospodě nebo u kadeřníka se zmíní dalším. Ti tuto zprávu vnímají velmi kladně a má značný podíl na jejich rozhodování o tom, kde a jak utratí své peníze. Kamarád měl schopné zedníky, které vám doporučuje. Využijete jejich služeb?

Úplně stejný je princip na sociálních sítích. Jen trochu novým způsobem a ve větším rozměru. Během okamžiku je možné předávat vaše sdělení další spoustě lidí – fanouškům.

Využijte sociálního faktoru – pokud někdo vaši zprávu dále přepošle nebo tzv. „olajkuje“ (to se mi líbí), sdílí ji mezi své přátelé, kolegy a známé. Je zde velká pravděpodobnost, že se jedná o lidi se stejným nebo podobným zaměřením, zálibami, … S velkou šancí se může jednat o dalšího potenciálního zákazníka.

Než začnete působit na sociálních sítích

Než se jako firma pustíte zcela bezhlavě do nějaké nepromyšlené kampaně na sociálních sítích, zamyslete se. Všechno má svá pro i proti a ne jinak je tomu u sociálních sítí.

1. Analýza – zvažte, zda se vůbec hodí, aby vaše firma na sociálních sítích působila
   1. Je můj obor vhodný?
      Obecně má smysl propagovat produkty a služby určené široké veřejnosti. Pokud vyrábíte zařízení pro atomovou elektrárnu, asi na sociální síti moc nepořídíte. Stejně tak v případě subdodavatelů.
   2. Je na sociálních sítích moje cílová skupina?
      IT specialisté jsou zde určitě a mladí lidé, kteří jdou s dobou, také. Kolik zde ale najdete lidí ve věku nad 60 let?
   3. Jak je na tom konkurence?
      Působí na sociálních sítích vaše přímá konkurence? A jak se jí daří?
2. Cíle – co získá firma? A co případní fanoušci? Co očekáváte a čeho chcete dosáhnout?
   1. Podpora prodeje?
   2. Zvýšení návštěvnosti?
   3. Tvorba image – jak chcete být vnímáni a jak nikoliv?
   4. Podpora brandu – zvýšení povědomí o vaší značce?
3. Realizace – pokud víte, co chcete, pusťte se do realizace
   1. Vyberte sociální síť (Facebook, Twitter, …). V případě Facebooku zvolte stránku, nebo skupinu a založte.
   2. Získejte fanoušky – prvotní hromadný nábor
      Dejte o sobě vědět. Umístěte ikonky sociálních služeb na své webové stránky, doplňte ikonky „to se mi líbí“ nebo „Tweet“, pošlete informaci v newsletteru, oslovte přátele a zaměstnance, informujte stávající klienty, spusťte PPC reklamu na Facebooku a propagujte svojí přítomnost na sociálnísch sítích i v offline médiích (ale nezapomeňte, že na noviny se nedá kliknout – připište jasný odkaz).
      Nechte fanoušky, ať sami doporučují a sdílí…
   3. Průběžně dál sbírejte fanoušky – hledejte další možnosti a způsoby, kde fanoušky získat a jak je oslovit.
   4. Udržujte – jedná se o náročnou a soustavnou činnost. Pokud nechcete o své fanoušky přijít, přihlížejte k aktuálním trendům, reflektujte požadavky fanoušků, snažte se plnit cíle, které jste si před vlastní kampaní stanovili.
      Buďte připraveni na správu kampaně – pokud se vám zadaří, bude nutné často kontrolovat nové příspěvky, reagovat, komunikovat a dál přispívat.
      Věnujete tomu tak nejen čas, ale i prostředky (zaměstnance, finance, případné školení, …).

A co dál?

Rozhodli jste se, že propagace na sociálních sítích je pro vás to pravé? Nebo to chcete jen zkusit? Pak mohu nabídnout pokračování v podobě některého z navazujících článků:

• Jak na firemní prezentaci v sociálních sítích – obecná doporučení
• Jak na firemní prezentaciv sociálních sítích – Facebook
• Jak na firemní prezentaci v sociálních sítích - Twitter

Pro tento účel poslouží dva imaginární muži, kteří mají stejné podmínky, ale rozdílné znalosti Time managementu.

Jsou dány požadavky, které je třeba zvládnout během jednoho pracovního dne (24 hodin). Požadavky jsou zvoleny čistě náhodně. Časové údaje jsou zvoleny pouze orientačně.

06:00 – 14:00 Zaměstnání

• zúčastnit se pracovní porady (informace o poradě jsou vyvěšeny)
• odevzdat nadřízenému výkres nového výrobku do 12:00

14:00 – 22:00 Osobní volno

• vyzvednout děti ze školky (15:00)
• zakoupit dort, květinu a dárek pro oslavence
• zúčastnit se narozeninové oslavy (od 17:00) v nedalekém městě

22:00 – 6:00 Odpočinek nutný k regeneraci

Bez využití metod Time managementu

Imaginární muž 1 nevyužívá metody Time managementu. Pro názornost jsou metody záměrně použity v jejich opačném znění.

Diář nevlastní. Už zapomněl, že je odpoledne oslava (viz. systematické plánování času). Rozhoduje se, zda-li pojede do práce MHD nebo automobilem. Vzhledem k ceně se rozhodne využít MHD. Po cestě domů hodlá vyzvednout děti ze školky.

Do práce přijde včas. Ví, že musí odevzdat výkres. Začne hledat rozpracovaný výkres a podklady. Ztratí hodinu vzácného času hledáním (viz. uspořádání pracovního místa). Začne na výkresu pracovat. V tom je vyrušen telefonem, kdy mu manželka připomene odpolední oslavu. Slíbí, že vše obstará on sám (viz. delegování povinností). Nyní je rozrušen (viz. rušivé vlivy). Rozhodne se odpočinout si. Do odevzdání práce je ještě čas. Není však informován o podnikové poradě – nezájem o dění v podniku (viz. informovanost). Po zahájení porady je pro něj vyslán kolega. U nadřízeného klesá jeho reputace. Po zkončení porady již nemá dostatek času na vypracování výkresu. V práci je přesčas a dokončuje výkres. Výkres odevzdává opožděně (viz. dělat věci podle stanovených priorit). Kolegovi kývl na jeho žádost o přípravu podkladů na druhý den (viz. umět říci NE). Z práce odchází rovněž opožděně.

Nyní musí sehnat dort, květinu a dárek. Dort nemá objednán a dostane jej až ve třetím obchodě. Tím ztratil další čas. Již by měl vyzvednout děti ze školky. Dochází k časové krizi a ke stresu. V květinách se nevyzná a než zvolí vhodnou květinu, ztratí opět mnoho času (viz. umět s věcmi švihnout). Nakonec vybírá dárek. Vyzvedává děti ze školky před 17:00, kdy by již měl být na oslavě. Děti jsou podrážděné. Protože zvolil MHD místo automobilu, musí nyní jet domů a vyzvednout automobil (viz. efektivně využívat pomůcky). Vyzvedává automobil.

Opět opožděně dorazí na oslavu. Žena je podrážděná. Oslavu si neužije a je pořád ve stresu. Po návratu domů pracuje na podkladech pro kolegu z práce. Práce mu nejde. Nakonec ulehá do postele v 00:30 následujícího dne. Je pořád vystresovaný. Nemá dostatek času a klidu pro potřebnou regeneraci. Druhý den vstává neodpočatý a nepřipravený.

S využitím metod Time managementu

Imaginární muž 2 využívá plně metody Time managementu.

Vlastní a používá diář. Připomene si, že se odpoledne koná oslava a že musí obstarat dort, květinu a dárek (viz. systematické plánování času). Rozhoduje se, zda-li pojede do práce MHD nebo automobilem. Zvolí osobní automobil (viz. efektivně využívat pomůcky). Po cestě domů hodlá vyzvednout děti ze školky.

Do práce přijde včas. Informuje se na nástěnce o dnešní poradě (viz. informovanost). Zavolá ženě a domluví se, že květinu obstará ona, protože on se v květinách nevyzná. Také zavolá do cukrárny a objedná na odpoledne dort (viz. delegování povinností). Dále si určí čas na zhotovení výkresu (viz. systematické plánování času). V tuto dobu nepřijímá žádné návštěvy a telefonáty (viz. rušivé vlivy). Poté začne pracovat. Výkres a podklady má pečlivě uložené na svém místě (viz. uspořádání pracovního místa). Práci přeruší, aby se zúčastnil podnikové porady. Výkres odevzdává včas (viz. dělat věci podle stanovených priorit). Kolegovi odmítl jeho žádost o přípravu podkladů na druhý den, protože se dnes účastní oslavy (viz. umět říci NE). Z práce odchází včas.

Je dnešním pracovním dnem plně uspokojen. Vyzvedne objednaný dort a zakoupí dárek. Do vyzvednutí dětí ze školky zbývá čas a zakoupí jim sladkosti. Vyzvedává děti ze školky a předává jim sladkosti. Děti jsou potěšeny.

Automobilem se dopraví na oslavu. Je zde již před zahájením oslavy a má čas diskutovat se ženou. Oslavu si plně vychutná a užije. Je uspokojen po společenské stránce. K odpočinku uléhá již před 22:00. Má dostatek času a klidu na potřebnou regeneraci. Druhý den vstává odpočatý a připravený do dalšího dne.

Závěr

Z této případové studie je zřejmé, že Time management je opravdu důležitý. Ten, kdo jej ovládá, se stíhá věnovat svým koníčkům, zálibám, ale i rodině a přátelům. V neposlední řadě má dostatek prostoru i na odpočinek. Ne, že by měl více času než ostatní, pouze jej stihne efektivně využít. Vše stihne v požadovaném čase a není vystavován žádnému stresu.

Čas si nemůžeme koupit ani půjčit. Všichni máme denně přesně 24 hodin a je jen na každém z nás, jak s tímto časem naložíme. Každý jej může využít po svém. Čas běží velmi rychle a ne všichni si tuto skutečnost dobře uvědomují. Je velká škoda o čas přijít…

Jedna z velmi mála věcí, která je na světě opravdu spravedlivá, je právě čas.

Proč někteří lidé stihnou mnohem více práce než ostatní? Proč má někdo výborné výsledky v práci a přitom má i dost času na rodinu a své koníčky? Co všechno se dá s časem dělat a co naopak nelze? S časem se musí hospodařit jako s penězi! Když uděláte chybu a přijdete o peníze, je to velmi nepříjemné, ale většinou je tato ztráta nahraditelná. Ztráta času je však nenahraditelná! Výsledkem nesprávného zacházení s časem jsou stresy, poškozené zdraví, finanční ztráty a hlavně nesplněné vlastní cíle a nenaplněné představy o životě.

Tím, abychom dokázali ze svého času využít opravdové maximum, se zabývá Time management.

Problém

Mnoho společností má vážné problémy s řízením času a s řízením lidí. Pracovníci se honí, tráví mnoho času na poradách, dokončováním starých záležitostí a ušlý čas pak nahrazují přesčasy. Kvůli těmto přesčasům nemají dostatek času na přátele, rodinu, koníčky a na odpočinek. Nemají tedy prostor ani čas načerpat do nového dne energii jak fyzickou tak psychickou. Další den se efektivita práce snižuje z důvodu nedostatku odpočinku a den se ještě více protáhne… Toto je začarovaný kruh, se kterým se potýká nejen mnoho společností ale i lidí samotných.

Cíl

Cílem Time managementu je vyzískat ze svého času co možná nejvíce. Neznamená to však bezhlavě se zabývat nějakou činností po co nejdelší dobu. Naopak:

Snažíme se dosáhnout toho, abychom měli čas na všechno co pokládáme za důležité a co chceme, abychom také měli čas na odpočinek, přátele, na rodinu i na koníčky.

A hlavně se snažíme vyhnout stresu. Stres může být způsoben právě nedostatkem času a je velmi škodlivý. Snažíme se dostat svůj časový rozvrh pod kontrolu a umožnit využívat čas způsobem, který si sami zvolíme, a který nám bude nejlépe vyhovovat.

Školení

Jelikož si dnes lidé času váží a zabývají se jím, je nabídka školení ohledně Time managementu opravdu veliká. Mnoho firem a vzdělávacích agentur nabízí jedno i několikadenní kurzy, kde jsou postupně vysvětleny všechny důležité okruhy Time managementu. Tyto školení jsou určeny jak širokému spektru profesí (manažer, ředitel, obchodník, sekretářka, projektant, …), tak i široké veřejnosti. Cílem těchto školení je viditelné zvýšení pracovního výkonu a snížení stresových situací. Absolventi těchto kurzů by měli být schopni si efektivně plánovat čas, účinně si stanovovat životní a pracovní cíle, stanovit si priority a orientovat se v nich.

Definice Paretova principu

Pravidlo známé také jako „20 / 80″ nás obklopuje dnes a denně, aniž bychom si toho byli vědomi. Je dobré se občas zamyslet nad tím co a jak děláme a pokusit se užít právě Paretova principu. Velmi špatnou představu o tomto principu jsme získali již na základní škole, kdy jsme úspěšní pouze tehdy, naučíme-li se všech 10 slovíček z 10. Jenže podle Paretova principu nám bude plně dostačovat znalost pouze 2 slovíček v 80 % případů. Ušetřený čas můžeme poté využít ke zvládnutí jiné důležité věci.

Pětina toho, čemu se věnujeme, nám přináší oněch 80 % všech výsledků

Pravidla pro účinný Time management

Time management dnes trápí mnoho lidí, nejen každého manažera. Proto je zde několik pravidel, kterých bychom se měli držet a mít je neustále na paměti. Řídit se těmito pravidly je vesměs jednoduché a nezpůsobí nám nijak zvláštní problémy. Spíše je důležité se zastavit, zamyslet a být pánem svého času…

1. Dělat věci podle stanovených priorit

Je velmi důležité umět stanovit si priority. Každý by měl vědět, co je právě pro něj důležité a co není. Tyto priority bychom měli mít neustále na mysli a nedopustit, aby urgentní záležitost vytěsnila důležitou.

2. Delegování povinností

Co mohou dělat jiní, ať dělají jiní. Tak by bylo možné vysvětlit pojem delegování. Není možné, aby jeden člověk dělal všechno. Na základě zvolených priorit vybereme tu činnost, která je pro nás nejdůležitější, kterou ovládáme nejlépe a která nás nejvíce naplňuje. Veškeré ostatní povinnosti poté můžeme delegovat dalším lidem. Ti tuto činnost vykonají mnohem lépe a snáze, než bychom ji vykonali my. Mají jiné priority, jiné zájmy, jiné možnosti.

S tímto pravidlem mají největší problém zejména nedůvěřiví lidé, kteří si myslí, že jsou nenahraditelní. Nejraději by si všechno udělali sami a nikdo ostatní to nedokáže tak jako oni. Tento postoj není vhodný a jistě na něj brzy doplatí. Zde bych rád uvedl frázi, kterou jsem poprvé slyšel od profesora, přednášejícího na ZČU:

Hřbitovy jsou plné těch, kteří si mysleli, že bez nich to nejde.

3. Efektivně využívat pomůcky

Snažíme se efektivně využívat ty nejlepší pomůcky, které máme k dispozici. Ušetříme si tím mnoho starostí, nepříjemností a především mnoho času. Pokud budeme používat nevhodné náčiní (nové si nechceme pořídit kvůli velké ceně nebo z lenosti), může se velmi snadno stát, že nakonec ztratíme mnoho času a nevyhneme se stresu, který vznikl právě z časové náročnosti úkonu. Je tedy potřeba pořídit si kvalitní (vhodné) pomůcky a využívat jich.

4. Systematické plánování času

Je důležité umět efektivně plánovat svůj čas. Můžeme použít mnoho plánovacích pomůcek. Mezi ně můžeme zařadit velmi známý diář nebo například plánovací software. Pokud si své povinnosti zapíšeme a rozvrhneme, získáme tím ucelený pohled na naší vytíženost, snadno si doplníme další povinnosti a předejdeme možné časové kolizi. Naopak, v případě nepoužívání této metody, tj. neplánování, může velmi snadno dojít k již zmíněné časové kolizi, kdy si najednou „vzpomeneme“, že máme například sjednané dvě schůzky v tutéž dobu. Vzniká tím mnoho zbytečného stresu a spěchu.

5. Umět říci NE

Častým problémem je právě to, že lidé neumějí (nebo nechtějí), použít slůvko NE. Lidé se domnívají, že se jedná o odmítnutí, což ale není pravda: Omítáme nabídku, nikoliv člověka. Je potřeba si ujasnit, co pro nás daná nabídka znamená, jaké nám přinese výhody a jaké nám naopak může způsobit nepříjemnosti. Říci NE je obzvláště důležité, chce-li nás někdo připravit o náš čas, který máme určený na důležitější věci.

Náš čas není o nic méně důležitější než čas kohokoliv jiného

6. Umět s věcmi „švihnout“

Ne všechny věci jsme schopni dělat. Důležité však je si uvědomit, že některou věc / činnost by někdo jiný udělal mnohem lépe, rychleji a kvalitněji. Umět včas odhadnout, na kterou činnost se nehodíme je velká výhoda. Ušetří se tím mnoho času…

7. Informovanost

V dnešní době jsou informace velmi důležité a cenné. Právě včasná a úplná informovanost je klíčem k dobrému zvládnutí času. Pokud jsou naopak některé informace neúplné nebo dokonce chybné, snadno dojde ke špatnému odhadu situace. Úkoly a čas si špatně rozvrhneme a dojde tak k velké chybě. Výsledkem může být časová nezvladatelnost a stres.

Úspěšnost manažera nebo firmy nespočívá v rychlosti, s jakou se pohybují pracovníci, ale mnohem více v rychlosti, s jakou se zpracovávají informace.

8. Rušivé vlivy

Velkým problémem mohou být právě rušivé elementy jako například telefonáty, návštěvy, náhlé a nehlášené porady, … Je potřeba se umět těmto rušivým vlivům úspěšně bránit. Nečekaný telefonát může velmi zásadním způsobem narušit právě prováděný úkon. Zvláště, je-li obsahem telefonátu špatná zpráva, může být člověk „rozhozen“ a není již schopný po nějakou dobu koncentrace.

9. Časové rezervy

Vytvořit si ve svém plánu i časovou rezervu na případnou neplánovanou úlohu je také důležité. Ideální je naplánovat zhruba 60 % času a zbývajících 40 % si ponechat na případné spontální a neočekávané aktivity. Pokud nemáme ve svém časovém plánu žádný volný časový úsek a nemáme-li ani časovou rezervu právě pro tento případ, může dojít k velmi nepříjemné situaci. Může dojít ke stresové situaci a k nezvládnutí všech zvolených cílů.

10.  Uspořádání pracovního místa

Zdánlivá maličkost, jakou je uspořádání a organizovanost svého pracovního místa, může být velmi zásadní. Vhodné uspořádání vytváří podmínky pro efektivní práci, zamezuje zbytečnému a časově náročnému hledání. Nepořádek často bývá vytvořen neznalostí, jak si pracovní místo uspořádat, někdy je systém vnucen (i nevědomě) kolegou či nadřízenými. Každý má však svoji individuální prostorovou inteligenci a podle toho si musí své pracovní místo uspořádat.

Případová studie

Pro ukázku užití těchto 10 bodů pro time management v praxi nabízím v případové studii.

V tuhle chvíli mám hru dohranou na 100% :) Získal jsem všechny sběratelské předměty (wanted plakáty + časopisy Playboy) a posbíral všech 47 achievementů, za které jsem dostal 1000 GP.

A můj dojem?

Postav je ve hře zbytečně mnoho a k srdci mi prostě nepřirostli. Navíc zorientovat se v tom, kdo je kdo a kdo pracuje pro koho, je dle mého názoru pro běžného hráče i po několikátém dohrání zbytečné komplikované.

Hra je opravdu krátká.

Neměl jsem absolutně žádnou motivaci jakkoliv si s hrou dále hrát, něco objevovat či zkoušet. Tupě jsem se držel příběhové linky. O GPS na radaru ani nemluvě – otevřít mapu a podívat se, kde jsem, není vůbec potřeba.

Herní statistiky

I po druhém dohrání nabízím své herní statistky (v závorce jsou hodnoty po prvním dohrání)

• Postup ve hře = 100% (95%)
• Herní doba = 10:40:25 (39:08:57)
• Odemčené výsledky = 47/47 (43/47)
• Odemčená grafika = 32/32 (32/32)
• Nalezeno časopisů Playboy = 50/50 (28/50)
• Nalezeno zatykačů = 159/159 (159/159)
• Vzdálenost uražená pěšky = 26,42 km (115,48 km)
• Vzdálenost uražená autem = 158,44 km (688,44 km)
• Použitých opakování = 4 (33)
• Počet smrtí = 14 (139)
• Celkem ztraceno zdraví = 45.130 (198.193)
• Celkem získáno peněz = $82.545 ($127.013,19)
• Celkem utraceno peněz = $96.397,46 ($285.256,02)
• Nepřátel zabito = 312 (837)
• Civilistů zabito = 14 (79)
• Oblíbená zbraň = 1911 Semi (1911 Semi)
• Kulek vystřeleno = 3.458 (12.935)
• Přesnost střelby = 15,85% (18,02%)
• Zabití střelou do hlavy = 165 (281)
• Zabití zbraní = 296 (855)
• Zabití v boji zblízka = 13 (30)
• Zabití autem = 8 (35)
• Tichých zabití = 4 (16)
• Čas strávený v krytu = 01:18:35 (04:51:06)
• Oblíbené auto = Jafferson Provincial (Shubert Frigade)
• Aut řízeno = 20 (41)
• Aut zničeno = 17 (14)
• Aut ukradeno = 23 (235)
• Nejvyšší rychlost = 173,05 km/h (195,59 km/h)
• Celková doba policejního pronásledování = 00:15:01 (01:10:52)
• Počet vypitých alkoholických drinků = 1 (18)
• Počet úspěšně vypáčených zámků = 9 (60)
• Počet neúspěšných pokusů o páčení = 1 (43)
• Celkem doba strávená páčením = 00:01:05 (00:08:25)
• Čas strávený s playboy = 00:05:24 (00:10:45)

A dál?

Za necelý týden by mělo vyjít rozšíření – Mafia II DLC Pack. Celkem se na něj těším a i přes kritiku, která se k těmto rozšířením vede si je chci zahrát.

A mimochodem, zaplatil jsem je už minulý rok. Rovnou dvakrát => a ještě jsem to nehrál!
vysvětlení: poprvé jsem si koupil rošíření přes Xbox na Marketplace, které ale není kompatibilní s CZ edicí, což nikdo ale pochopitelně neřekl. A po druhé jsem si v Xzone objednal DLC a platil dopředu, abych dotal zimní edici Mafia trička.

V minulém dílu Jak napsat kvalitní článek jste se dozvěděli, že před vlastním psaním je důležité rozmyslet si, co a pro koho budete psát. Také jsem nabídl jsem několik tipů k napsání zajímavého obsahu.

Nyní se dozvíte jak článek naformátovat, na co nezapomenout při publikaci a jak moc je důležitá zpětná vazba.

3. Naformátuji, upravím, doladím

Pokud jste postupovali podle mého doporučení, máte pravděpodobně hutný kus textu, který není pro čtenáře nikterak zajímavý. Upravte ho a dolaďte tak, aby zajímavým byl. Poradím vám, pár základní – zato neuvěřitelně funkčních – fíglů.

Zásadní chybou začínajících autorů je právě formátování a celkový vzhled článku.

Odstraňte zbytečné

Je dobré (velmi dobré) odstranit přebytečné věty. To, co tam být nemusí, prostě smažte. Nevadí, že se délka zkrátí. A překousněte i fakt, že jste to právě pracně napsali. Pořád mějte na mysli, že nudit čtenáře nezajímavými a dlouhými pasážemi není vaším cílem. Vyhoďte zbytečná příslovce (např. výjimečný, neobvyklý, apod.) a vyvarujte se frázím a klišé, které lidé nemají rádi (např. „Vánoce klepou na dveře“ nebo „Kuchyně dělá domov“).

Pokud narazíte na část, která logicky do článku nepatří – vyhoďte celý blok či kapitolu. Připravte ucelený článek, který se zabývá jednou základní myšlenkou.

Použijte formátování

Celý článek nyní pečlivě naformátujte. S rozvahou, samozřejmě. Prvně definujte nadpisy všech úrovní. Čleňte text na odstavce a nezapomeňte na základní a vysoce efektivní způsob zvýraznění textu: tučně a kurzívou. Pokud je to vhodné, použijte seznamy (číslovaný, nečíslovaný) a nebojte se tabulek.

V případě technického článku naformátujte ukázku zdrojového kódu tak, aby byl kód na první pohled jasně oddělený od obsahu článku. Navíc jsou zde specifická pravidla – například neproporcionální písmo, číslování řádek, a další.

Oblíbeným prvkem jsou citace.
V rámci textu uveďte kratší větu, která na sebe poutá pozornost.

Pokud je to ve vaší kompetenci, připravte článek tak, aby se dal číst: zvolte vhodnou barvu pozadí a písma, velikost a typ fontu, řádkování, … Malý modrý text na žlutém pozadí skutečně nikdo nepřečte.

Tato kapitola: hrubě v bodech => rozepsaná a naformátovaná

Dodejte multimédia

Doplňte článek o grafy, populární infografiku, fotografie, videa, screencasty a další multimediální obsah. Pokud nemáte materiály v přímé souvislosti, doplňte článek o dekorační fotografie – takové, které dodají článku atmosféru. Nebojte se vložit velký obrázek, pokud je to vhodné.

Kontrola obsahu

Mluvíte pod titulkem o tom, co je v něm uvedeno? Přečtěte si po sobě, co jste napsali. Je to skutečně to, co jste chtěli říci? Nemáte tam věcné chyby? Nemluvíte v různých pádech a číslech? Používáte stejná slova a označení? Opravte případné překlepy.

Ověřte si, zda se příliš neopakujete – ať už jde slovní obraty či slova. Jistě, písmenko ‚a‘ prostě použít musíte, ale to neznamená, že každá druhá věta musí začínat spojením „A tak jsem …“.

Pokud zmiňujete odborné termíny, názvy či jména – vždy si raději ověřte, že jste je napsali správně. Není nic trapnějšího, než popisovat vámi oblíbený produkt od „Eplu“, když nevíte, jak se to píše.
Pošlete článek ke korektuře, použijte encyklopedii, český slovník nebo slovník cizích slov. V dosti případech může být nápomocen i Google – špatné slovo rovnou pozná a nabízí: „Měli jste na mysli…“, případně podle počtu nalezených výsledků můžete často dobře tipnout.

Jste Čech/Češka? Tak to napište podle naší mluvnice. Hrubky a jiné chyby jsou opravdu nežádoucí. Zaměřte se na správnou gramatiku. Pamatujete, jak ve škole paní učitelka říkávala, že nesmíte napsat milostný dopis s chybami, jinak vás nebude nikdo chtít? Věřte, že u obchodních textů to platí také.

Nakonec zmíním, že existují jistá typografická pravidla. Dobří autoři je znají a používají. Jedná se zejména o psaní předložek, zkratek, čísel (pořadová, telefonní, metrická), data a času. Typografie dále pojednává o psaní interpunkčních znamének (tečka, čárka, …), pomlček, uvozovek i závorek.

4. Publikuji

Hotový článek si nenechám pro sebe a publikuji ho. Kam a jakým způsobem je už na vás. Většinou přes redakční systém svého blogu, mailem v podobě newsletteru, ve formátu PDF a další. Možností jak publikovat vaše dílo je skutečně nepřeberné množství.

Pokud je to potřeba, dejte o svém článku vědět:
zařiďte si RSS kanál, vložte odkaz na svojí zeď Facebooku, tweetněte to, …

Pozornost věnujte i tomu, kdy článek publikujete. Kdy jsou vaši čtenáři aktivní? Ohlídejte si, abyste nepublikovali v něčím stínu (když čtenáři směřují svojí pozornost jinam). Pokud znáte svojí cílovou skupinu, pak pravděpodobně víte, kdy vychází jaká periodika – využijte toho.

Pozor na to, jakým způsobem si čtenáři váš článek prohlédnou: bude to na počítači, notebooku, iPadu nebo RSS čtečce? Nezapomeňte ani na stále dosti početnou skupinu těch, kteří si článek vytisknou a přečtou později.

Nepublikujete, ale odevzdáváte?

Pokud nejste přímo tím, kdo může článek poslat do světa, mějte na paměti:

• Nepřidělávejte nikomu další práci – jste placeni (či jinak odměněni) za to, abyste odevzdali článek. Nic víc, nic míň. Rozhodně nepomáháte tím, že to po vás musí někdo přeformátovávat z Wordu, louskat z jiné znakové sady, shánět si nové obrázky v potřebné kvalitě a přepisovat něco ručně.
  Zkuste se zamyslet nad tím, jak s tím dotyčný bude pracovat a pokuste se mu vyjít vstříc. A pokud je to jen trochu možné, neházejte mu klacky pod nohy.
• Akceptovatelný formát – volte takový, aby dotyčný mohl soubor otevřít.
• Úroveň formátování – záleží na tom, jak se bude dále článek zpracovávat. Rozhodně ale neprohloupíte, když se budete držet pouze základního stylování: tedy nadpis, odstavec, tučně, kurzíva a seznam. V drtivé většině to bohatě stačí k tomu, aby dotyčný obdržel dostatečně formátovaný obsah.
• Přiložte média – pokud uvádíte v obsahu fotografie či jiná média, přikládejte vždy jejich originál, či odkaz na originál. Obrázek vložený do Wordu opravdu není to správné.
• Komunikujte – není na škodu přidat do mailu, kterým práci odevzdáváte, pozdrav, zmínku o tom, co vlastně posíláte a připojte potřebné přílohy. Zmínil jsem předmět? Uveďte jasný předmět e-mailu!

5. Zhodnotím a získám zpětnou vazbu

Záleží na tom, jaký článek a kam jste publikovali. Obecně platí, že vlastním odesláním článku to většinou nekončí:

Aktivně se zajímejte o to, co se nadřízenému redaktorovi nelíbilo a co upravil. Pokud prochází článek korekturou (technickou, věcnou, jazykovou, apod.) zkuste se poučit z chyb tak, abyste je příště neudělali.

Hodnoťte zpětnou vazbu

Přemýšlejte o tom, co vám kdo ke článku řekl. Ať už se jedná o kladné či negativní hodnocení, přijměte ho a zapracujte. Pokud je potřeba, odpovídejte a reagujte.

Některý článek se povede více, jiný méně. To nevadí, tak to je.

Doporučení, co máte příště udělat lépe (od někoho, kdo tomu rozumí, nebo je vaším cílovým čtenářem), zvažte, zapracujte nebo se poučte pro příště. Často se jedná o připomínky typu: „Tenhle blok se mi líbil“, „Ten závěr nebyl dostatečný“, „Příliš dlouhý“, „Nudná pasáž“, apod.

Nabídněte možnost zpětné vazby: komentáře, diskuse, sdílení článku. Na komentáře reagujte a diskutujte.

Sledujte chování a aktivitu čtenářů – zejména návštěvnost a dosahování vytyčených cílů.

Závěrem

Doufám, že jsem mohl nabídnout ucelený pohled na to, jak napsat kvalitní článek. Informací jsem nabídl spoustu, ale téma jsem však rozhodně nevyčerpal.

Po přečtení článku se z vás nestane výborný copywritter (za toho se ani sám nepovažuji). Přesto doufám, že jsem nabídl užitečné tipy. Chtěl jsem poukázat na to, že udělat z nepoužitelného balastu čitelný článek, není až tak těžké. A že kromě vlastního psaní na klávesnici, se kvalitní článek skládá z mnohem větší mozaiky menších i větších prací a postupů.

Věřili byste, jak málo stačí k tomu, aby se z dobré myšlenky stal kvalitní článek?

Chování čtenářů je různé, přesto by se dalo obecně říci, že lidem nevadí přečíst si dlouhý článek, a to klidně i na několik stránek. V první řadě je nutné čtenáře zaujmout a následně nabídnout čtivý a přehledný článek. Je to v podstatě o psaní obchodně úspěšných textů – copywrittingu.

Úvodem bych rád řekl, že je celkem jedno pro koho a co píšete: V zásadě platí stejná pravidla. Samozřejmě, jsou rozdíly v tom, jestli přidáváte nový příspěvek na soukromý blog o vaší dovolené, či sepisujete report svému investorovi. Přesto v obou případech můžete použít osvědčená pravidla:

1. Než začnu psát

Nikoho by teď nemělo udivit, že první kapitola není o vlastním psaní.

Když nevím, co a pro koho chci psát, nedopadne to dobře.

Takže před tím, než začnu zběsile bušit do klávesnice, promyslím si pár základních otázek:

Co chci říct?

• V první řadě je potřeba si uvědomit o čem budu psát: Napsat mohu mé úvahy o životě, zážitky z dovolené, komentář k účetní uzávěrce nebo popis produktu. Každá oblast má svá specifika.
• Nesnažte se toho říci moc, pravděpodobně se vám to nepovede :) Pokud je zvolené téma obsáhlejší, vyberte si jen určitou část a tu popište. Případně článek rozdělte na více částí (často označováno jako seriál).
• Píšete něco, co už někdo napsal? To nevadí. O každém tématu už někdo psal. Můžete to napsat lépe, vlastními slovy, připravit výpis toho nejlepšího a připojit svůj pohled.
• Základní pravidlo, často bohužel ignorované: Když nemáte co říci, tak to neříkejte. Psát článek jenom pro článek je hloupost.

Komu to chci říct?

Kdo bude mým čtenářem? Pokud mezi mé čtenáře patří široká veřejnost, musím používat takové výrazy a obraty, kterým bude rozumět. Prostor si tak zaslouží i jistá dávka vysvětlivek či podrobnějšího popisu. Naopak, pro úzce zaměřenou skupinu profesionálů, je zbytečné jakkoliv protahovat sdělení vysvětlováním dobře známých pojmů a zkratek.
Přizpůsobte se čtenáři – uvidíte, že to ocení.

Proč to chci říct?

Motivací, proč článek píši, může být spousta: vlastní realizace, zájmová činnost, pracovní povinnost, tlačí na mě šéfredaktor, … Autoři bývají často pod tlakem – zejména pevně dané téma a stanovený termín odevzdání udělá své. Ať už je to jakkoliv, je dobré přistoupit k psaní článku s jistou dávkou nadšení: Když už to musím napsat, tak ať to stojí za to!

A konečně: Proč by to měl někdo číst?

Jaká je přidaná hodnota vašeho článku? Napsali jste něco zajímavého? Máte zajímavou myšlenku nebo jen podáváte staré známé informace novým způsobem? Tak či onak, mělo by to někoho zajímat. Unikátnost a přínos pro čtenáře na prvním místě.

2. Napíšu vlastní článek

Teď připravíme vlastní obsah – text článku. Ale pozor, tím se rozhodně nekončí. A proto během psaní nepoužívejte pokročilé formátování – modrý nadpis velikosti 18 bodů teď skutečně není důležitý.

Je až neuvěřitelné, kolik lidí začne psát článek právě tímto způsobem: napíše nadpis – ten bude modrý, 38 bodů velký. A tučný. Teď tam dám tenhle obrázek. Ten text je moc dlouhý, o jedno slovo ho zkrátím, … Už víte, kam tím mířím? Ano, jako první je potřeba napsat obsah a na to vám postačí bohatě i poznámkový blok. Na formátování a další úpravy budete mít čas později. Navíc v tuhle chvíli může být formátování kontraproduktivní – vytrhává totiž z práce.

Příprava a podklady

Počítám, že v tuhle chvíli už víme, co a pro koho píšeme. Téma je tedy jasné.

Hned na začátku je vhodné zajistit si zdroje informací: těmi mohou být jiné odborné články (pozor na kopírování!), odkazy a případná multimédia (fotografie, video, …).
Ne zřídka je nutné materiály a danou problematiku nastudovat. Pokuste se zjistit co nejvíce zásadních informací: najděte další zdroje, vypište si poznámky, ptejte se, oslovte výrobce produktu, zapojte se do diskusní skupiny, apod.

Velmi důležitý je seznam klíčových slov, které hodláme v článku použít. Klíčová slova jsou buďto zadána nebo je jejich volba ponechaná na autorovi. V každém případě je nutné vytvořit si podrobný seznam včetně dalších méně frekventovaných klíčových slov (tzv. long tail – specifické výrazy, které jsou uživateli méně hledané, ale ve výsledku mohou přinést vyšší efektivitu než cílení na vysoce konkurenční slovo). Vhodné je doplnit seznam i o další klíčová slova, která jsou příbuzná (např. pro „piáno“ doplňte „klavír“ apod.).

Titulek a perex

První, co potenciální čtenář zahlédne je právě titulek. Věnujte mu dostatečný prostor a kreativitu. Pozor, abyste v titulku nelhali nebo uváděli zcela mylné informace (to nechme Blesku a jiným bulvárním plátkům) – jako seriózní autor nabídněte skutečné a pravdivé informace.

První odstavec, často označován jako perex, je základním lákadlem. Jedná se o dvě až tři věty, které mají jediný cíl: získat si čtenáře! Nebojte se tak do perexu vytáhnout to nejlepší, co v článku máte. Zmiňte výsledek nebo zásadní informaci.

V perexu ale neprozraďte všechno!
Vzbuďte ve čtenáři zájem a nechte jej dočíst článek až do konce.

Titulek i perex doplňuje řada autorů až jako poslední – po dopsání vlastního článku. Z kvalitního obsahu se perex připraví skutečně velice snadno.

Osnova a postupné sepisování

Nejen ze své zkušenosti, ale i na základě doporučení řady odborníků, je vhodné začít na článku pracovat postupně.

Nesnažte se tedy hned první větu napsat „na čisto“, ale dělejte si body osnovy. Ty rozveďte o další pod body, dopište zajímavé věty a myšlenky. Udělejte si sami malý brainstorming – piště, co vás napadá. Projděte si případné zdroje a podklady.
Napadne-li vás celá věta, rovnou si jí poznamenejte. Nezabývejte se přitom případnými překlepy nebo špatnou skladbou slov. K tomu se dostanete později. Důležité je dostat poznámky a nápady z hlavy.

Uspořádejte osnovu, definujte rozsah

Projděte si všechny vaše poznámky a zatřiďte je.

Vytvořte kapitoly a uveďte je příznačnými nadpisy. Nadpis kapitoly by měl čtenáře jasně informovat o jejím obsahu. Čtenář tak může snadno přeskočit ty části, které pro něho nejsou zajímavé. Celkově pak usnadňují orientaci v rámci celého článku.

Všechny zbývající poznámky roztřiďte do příslušných kapitol. Snadno tak získáte hrubý přehled o rozsahu. Pokud je potřeba, připravte podnadpisy.

V tuhle chvíli by měly být všechny logicky související informace u sebe a čekají pouze na dopsání…

Rozepište se…

Konečně se dostáváme k tomu „bušení do klávesnice“, které jsem zmiňoval v úvodu. Ano, teď je ta správná chvíle – tvořte a rozepište se…

Napište úvod ke kapitolám, rozepisujte vaše poznámky, uvádějte data a hodnoty, popisujte i prodávejte. Cokoliv jen potřebujete. Pište jasné a srozumitelné věty, vyvarujte se komplikovaným souvětím. Podle cílové skupiny čtenářů volte správná slova a úroveň odbornosti.

Nezapomínejte používat v textu adekvátní klíčová slova v rozumné míře. Klíčové slovo umístěné do každé věty rozhodně nepřinese extrémní výsledek. Naopak – vyhledavače hodnotí „rozumnou“ hustotu klíčových slov. Uvádí se zhruba 1,5% – 3% klíčového slova na celý obsah.

Nebojte se v textu odkazovat na zdroje i další zajímavý obsah (viz. Kultura neodkazování). Odkazujte tam, kde je potřeba. Pokud napíšete, že v tiskové zprávě bylo … a neuvedete odkaz, nepůsobí to dobře. Vy jste měli tiskovou zprávu otevřenou, tak proč tam nedat přímo odkaz? Čtenář pak nemusí pracně dokument hledat.

Při psaní nezapomínejte na autorský zákon. Nekopírujte! (je to protizákonné) Se souhlasem autora můžete použít domluvenou část či jiný materiál. Rozhodně můžete citovat s uvedením zdroje, případně odkazovat na jiné články.
Nikdo vám pochopitelně nebrání v tom, napsat článek vlastními slovy. Pokud se nějaká myšlenka autora líbí – rozveďte jí a doplňte o vlastní postřehy a názory.

Pro lidi nebo vyhledavače?

Co si budeme povídat: chceme, aby náš článek byl vidět. A nejlépe ve vyhledavačích a na předních místech. Často tak svádí myšlenka psát texty pro roboty (vyhledavače) a schválně jim podstrkovat více klíčových slov, přidávat speciální kódy, tagy a jiné praktiky.

Vězte, že je to zbytečné. Vyhledavače mají stále chytřejší algoritmy a řadu „podvodů“ jsou schopni snadno odhalit. Nejen, že nezískáte lepší pozici, ale můžete dostat i trest. Proto vřele doporučuji sepsat článek tak, aby byl co nejzajímavější pro skutečné čtenáře – pro lidi.

To, co je dobré pro lidi, je dobré i pro vyhledavače.

Nechte odležet

Pokud můžete, nechte článek odležet – třebas přes noc. Ráno si článek znova přečtěte a možná uvidíte více :) Je fajn shlédnout své dílo s jistým odstupem. Můžete odhalit spoustu zásadních chyb.

Nechali jste odležet? Pak můžete pokračovat druhým dílem, kde se dozvíte jak článek naformátovat, na co nezapomenout při publikaci a jak moc důležitá je zpětná vazba.

Druhý článek se nesl v duchu vymýšlení a třídění. Provedli jsme brainstorming (krok 2). Z výsledného seznamu, čítajícího na 180 vymyšlený názvů, jsme vytřídili vše nevhodné a vybrali relativně úzkou skupinu kandidátů (krok 3). Do úzkého výběru (krok 4) se nám nakonec dostaly dva názvy: „Pronetica“ a „Monovo“.

A jestli dobře počítám, zbývá už poslední krok č. 5: Vybrat jméno. A povedlo se :)

Měli jsme dva kandidáty, mezi kterými jsme si potřebovali vybrat. A protože každý je jedinečný a má různé pohledy na věci kolem sebe, oslovili jsme naše přátele, známé a vybrané klienty. Tázali jsme se, který ze dvou názvů se jim líbí více: zda-li Pronetica nebo Monovo. Každý si musel vybrat a my jsme si „dělali čárky“. Kromě jasného výběru nás zajímalo, což se později ukázalo za velmi zásadní, jaký pocit v lidech název vyvolává a jak se jim celkově líbí.

Posbíraná data jsme zpracovali a zapsali. Vánoční svátky nám přišly vhod, poněvadž jsme nechali takzvaně „vychladnout hlavy“. První pracovní den po svátcích, 3. ledna 2011, jsme se sešli, zamysleli a bylo jasno!

„Značka je to, co vám zůstane, když vám shoří továrna“,
prohlásil kdysi reklamní mág David Ogilvy.

Hot nebo čehý?

Tak, jako v koňské hantýrce pro pokyn vpravo či vlevo, jsme i my vybírali mezi dvěma názvy Pronetica a Monovo. Je to možná překvapivé, ale nevybrali jsme ani jeden!

Hned vysvětlím, co se stalo: Pokud bych se podíval jen na počty hlasů pro jednotlivá jména, na plné čáře by zvítězila Pronetica. Pro tu hlasovala drtivá většina dotázaných. Jenže z reakcí bylo patrné, že to není úplně ono.

Zásadní důvody, které rozhodly:

• Pronetica
  • Připomíná lékařskou oblast a zní moc medicínsky. Řada dotázaných by očekávala farmaceutickou společnost. A to se nám nelíbilo.
  • Problém se zapamatováním byl evidentní: „Jak, že bylo to první?“
  • Název obsahuje hned dvě problematická písmenka ‘i’ a ‘c’
  • Další negativní komentáře pod minulým článkem
• Monovo
  • Původně se zdálo, že je jasné, lze krásně vyslabikovatelné a bez problémů napsat. Jenže při běžné komunikaci (ústně, telefonem) bylo velmi špatně rozumět. Ztrácelo se a znělo jako jakési huhlání. To považujeme za naprosto zásadní problém.
  • Další negativní komentáře pod minulým článkem

Jak jsme tedy nový název vybrali? Značná část dotázaných se nás zeptala, jestli tam nemáme něco dalšího. A my měli. Když jsme jim řekli, že další je Inspirio, velmi se líbilo. „Jo, to je dobré“, slýchali jsme.

Tím se Inspirio, původně na třetím místě, celkem rychle vrátilo do hry a bylo jednomyslně přijato.

Inspirio – je nový název takový, jaký měl být?

Na začátku jsme si definovali několik bodů, které by měl nový název splňovat. Tak si to pojďme zhodnotit:

• Řadíme jej do kategorie vymyšlené s jistým prvkem zkušenostním (připomíná inspiraci - a to je dobře – chceme lidi inspirovat, oslňovat je: jak naší grafikou, tak i prací obecně. Do budoucna bychom rádi inspirovali našima myšlenkama, nápadama, apod.). Obsahuje tak jisté poselství.
• Lehce pochopitelný, vyslovitelný a zapamatovatelný
  => Všechny tři podmínky splňuje.
• Dostatečně výrazný. Z názvu by mohl (ale není nutné!) napovídat, v jaké oblasti firma působí.
  => Jako výrazný název Inspirio rozhodně působí. Z Názvu není přímo patrné, v jaké oblasti působí. To bude doplněno přidanou hodnotou k logu.
• Měl by jít snadno vyhláskovat nebo vyslabikovat.
  => Splňuje: In-spi-ri-o
• Maily by měly vypadat dobře, stejně tak by mělo být snadné je nadiktovat po telefonu
  => Obě podmínky splňuje. Maily budou ve tvaru info@inspirio.cz nebo jiri.kolarik@inspirio.cz, do telefonu se bude snadno diktovat. Lze vyslabikovat. Lidé vědí, jak se píše slovo „inspirace“. Problém s ‘i’ je možné snadno eliminovat připomenutím „všechna ‘i’ jsou měkká“.
• Dostatečně krátký
  => Název je osm znaků dlouhý. Jsme v limitu, který jsme si stanovili.
• Moderní a rázný
  => Název je v dnešní době moderní a zajímavý a věříme, že „z módy nevyjde“. Jako jistou slabinu považujeme koncovku „io“, která je dnes trochu doznívající trendovou záležitostí. Z našich požadavků jsme zde tedy trochu polevili.
• Není snadno zaměnitelné (jako např. Adidos vs. Adidas)
  => Název považujeme za originální a neparazituje na žádném známém názvu či produktu.
• Libozvučný – měl by jít prostě přes jazyk dobře vyslovit
  => Není ryze české, ale ani „nesmrdí“ jiným jazykem. Čech si s výslovností hravě poradí, řekne [Inspírijo]. I v nadnárodním měřítku (nebo Ti, co mají rádi angličtinu) vysloví trochu po anglicku [In'spiriou] s důrazem na druhé slabice (a samozřejmě anglickým r).
• Laickou veřejností je název pochopitelný a akceptovatelný (ověřili jsme si)
• Doména inspirio.cz byla k dispozici. Stejně tak právní formu Inspirio s.r.o. je možné zaregistrovat.

Jestli vás zajímá, jak se bude dařit naší společnosti pod novou značkou Inspirio, sledujte nás na Facebooku nebo Twitteru…

S novým názvem jsou všichni zaměstnanci spokojeni a přijali jej za vlastní.
To je úspěch sám o sobě – přesně to jsme si přáli!

Otázka na konec: Vybrali jsme dobře? Líbí se název? Hodí se?

• Pilsner after Kinect párty – konala se o pár dní později a to 17. 11. 2010 v Plzni – restaurace Bowling U Papírny. Hlavně pro plzeňáky, kteří se nemohli odstavit do Peček a Kinect je zajímal.
• Kinect párty u Kohoutka – původně nevinná sešlost se zvrtla v příjemnou Kinect párty. Pár se nás 4. 12. 2010 sešlo u Kohoutka doma a akce stála za to :)
• Vánoční besídka – na jistotu jsem vsadil, když bylo potřeba vymyslet odpolední zábavu na firemním vánočním večírku konaném 22. 12. 2010.
• Kinect párty u motokár – zdařilá akce se dvěma „kinect stage“ najednou v Plzni u motokár. Sobota 30. 4. 2011.

Další akce jen potvrzovaly úspěch té první – a to i přes to, že byly menší, s menším počtem zúčastněných lidí, uskutečněné v menších prostorách a s celkově méně časem pro celou akci…

Pořádat Kinect párty je paráda :) Opravdu jsem si to oblíbil…

Slýchali jsme spoustu hlášek, tyhle se mi líbily nejvíce:

• „Tak mají ovladače?“, „Ne, nemají.“, „Vidíš, já Ti říkala, že žádné ovladače nemají…“
• „Hej, jak se to ovládá? To je hustý! Pusťte mě taky k tomu…“
• „Můžu si to taky zkusit?“
• „Hele, jak to ovládají?“
• „To je paráda!“
• „Jééé, ono mě to poslouchá! Skoč!“

Nebudu dlouze vykládat, spíše nabídnu pár fotek z akcí:

Pilsner after Kinect párty

~Pavouk s Kohoutkem

Filip s Janinou

S Kohoutkem při boxu

~Pavouk proti Janině

LUlík a já při boxu

"Kuře na útěku"

Kohoutek s Filipem

Připojila se i barmanka...

Box je oblíbený!

Osazenstvo I.

Osazenstvo II.

Zajištěná technika

Kinect párty u Kohoutka

Domácí technika

Pánové u boxu...

Dámy u bowlingu...

Oblíbený Reflex Ridge

Kohoutek hází oštěpem

Kohoutek hodil 115,55 m

Vánoční besídka

V zápalu boje

Papin a Lukáš

Filip ve vzduchu :)

Jasná Reflex Ridge

K zemi!

u River Rush

Kinect párty u motokár

Holky se připravují

Stále oblíbená "řeka"

Reflex ridge...

Boxing

Že by ping-pong?

Pořádně všechno posbírat!

Ruce nad hlavu :)

Poklidné Kinectimals

Hanka Zumbu prostě válí

Technické řešení

Křenda na lyžích

A zase ta "řeka"